Článek
Třešeň má v českých zahradách zvláštní místo. Stačí si představit misku plnou tmavě červených plodů, první bublaninu nebo děti s červenými prsty od šťávy. Jenže třešeň není strom, který se zasadí kamkoliv a pak už se na něj jen čeká. Umí být štědrá, krásná a dlouhověká, ale jen tehdy, když jí od začátku dopřejeme to, co potřebuje.
Při výběru třešně je dobré nespěchat. Není třešeň jako třešeň. Některé odrůdy mají pevné, křupavé plody, kterým se říká chrupky. Bývají výraznější, někdy lehce nakyslé a dobře drží tvar. Jiné patří mezi srdcovky. Ty jsou měkčí, sladší, šťavnaté a nejlépe chutnají rovnou ze stromu. Rozdíl poznáte hlavně při jídle, ale pro pěstování je stejně důležitá i odrůda, podnož a schopnost opylení.
Právě opylení bývá věc, na kterou se při nákupu často zapomíná. Mnoho třešní je cizosprašných, takže ke spolehlivé úrodě potřebují v blízkosti jinou vhodnou odrůdu. Nestačí zasadit libovolné dva stromy. Musí se potkat v době kvetení a navzájem si vyhovovat. Do menší zahrady je proto rozumné vybírat samosprašné odrůdy nebo stromky na slabší podnoži, které nerostou do obřích rozměrů. Do větších zahrad se naopak hodí silnější podnože, kde má strom dost prostoru a může vytvořit krásnou korunu.
Třešně mají rády slunce. Nejlépe se jim daří na teplém, vzdušném a chráněném místě, kde nestojí studený vzduch a kde květy na jaře tolik netrpí mrazíky. Právě pozdní mráz umí úrodu pokazit během jediné noci. Nevhodná jsou zamokřená místa, těžká studená půda a kouty zahrady, kde se dlouho drží vlhko. Třešeň potřebuje hlubší, propustnou půdu s dostatkem živin a vápníku. Když má kořeny v mokru, chřadne, špatně roste a bývá náchylnější k chorobám.
Sázet ji můžeme na podzim i na jaře. V teplejších oblastech bývá podzimní výsadba výhodná, protože stromek do zimy začne zakořeňovat a na jaře se rychleji probudí. V chladnějších polohách je bezpečnější jaro, hlavně u prostokořenných stromků. Před výsadbou je dobré zkontrolovat kořeny, odstranit poškozené nebo zaschlé části a stromek na několik hodin namočit do vody. Kořeny se napijí a lépe zvládnou první dny po zasazení.
Výsadbová jáma má být větší než samotný kořenový bal. U běžného mladého stromku se osvědčí jáma přibližně 40 centimetrů hluboká a kolem 70 centimetrů široká, ale vždy záleží na velikosti kořenů. Dno není dobré udusat jako beton. Naopak, půda by měla být nakypřená, aby se kořeny měly kam rozrůstat. Stromek se sází tak, aby místo štěpování zůstalo nad povrchem půdy. Po zasazení je nutná vydatná zálivka a pevná opora v podobě kůlu. Mladý strom se ve větru nesmí viklat, protože by si trhal nové jemné kořínky.
Mulč kolem stromku pomůže udržet vláhu, ale nesmí se tlačit přímo ke kmínku. Stačí vrstva listí, trávy nebo kůry dál od kmene. U mladých třešní je zálivka důležitá hlavně po výsadbě a v suchém létě. Starší strom už si dokáže vodu najít hlouběji, přesto v době nasazování a růstu plodů ocení rovnoměrnou vláhu. Prudké střídání sucha a deště může u některých odrůd způsobit praskání plodů.
S hnojením to není potřeba přehánět. Třešeň nesmí být přepíchaná dusíkem, jinak žene dlouhé měkké výhony a méně plodí. Na jaře jí prospěje kompost, dobře vyzrálý hnůj nebo ovocnářské hnojivo s rozumným poměrem živin. Důležitý je také draslík, který pomáhá vyzrávání pletiv a kvalitě plodů. Když půda dlouhodobě chudne, strom to ukáže slabým růstem, menšími listy a horší úrodou.
Zajímavé je i pěstování třešně z pecky. Jako pokus je to milé, zvlášť pro děti, ale kdo chce spolehlivou úrodu, měl by sáhnout po roubovaném stromku. Třešeň vypěstovaná z pecky nemusí mít stejné vlastnosti jako mateřský strom. Plody mohou být menší, kyselejší nebo se jich člověk dočká až po mnoha letech. Pecku je potřeba očistit, nechat proschnout a potom jí dopřát chladné období, aby prošla přirozeným odpočinkem. Teprve pak se vysévá do lehčí, spíše písčité zeminy.
Velkou roli u třešní hraje řez. A tady se často chybuje. Třešeň se neřeže hluboko v zimě jako některé jiné ovocné stromy. Nejvhodnější je období vegetace, tedy doba, kdy strom aktivně roste a dokáže rány rychleji zacelit. Řez se provádí nejčastěji po odkvětu, při sklizni nebo krátce po ní. V zimě a za vlhka jsou rány citlivější a strom může hůř regenerovat.
První řez po výsadbě pomáhá založit korunu. Není to zbytečnost, ale základ budoucího stromu. Koruna má být vzdušná, pevná a dobře prosvětlená. Slunce se musí dostat i dovnitř, jinak plody zůstávají jen na okrajích a větve uvnitř slábnou. Udržovací řez potom odstraňuje větve poškozené, nemocné, křížící se nebo ty, které rostou příliš prudce vzhůru. Starší třešně se nemají řezat bez rozmyslu. Lepší je ubrat méně a pravidelně než jednou za několik let udělat velký zásah.
Višeň se pěstuje podobně, ale bývá o něco méně náročná. Lépe snáší horší polohy a mnoho odrůd je samosprašných, což je výhoda hlavně v menších zahradách. Přesto ani višeň nemá ráda studené uzavřené místo a těžkou mokrou půdu. Stejně jako u třešně platí, že dobré stanoviště je polovina úspěchu.
Když se třešni daří, je to na zahradě vidět už z dálky. Na jaře rozkvete tak, že se pod ní člověk na chvíli zastaví, i když jde původně jen pro konev. V létě pak stačí utrhnout první zralý plod a všechna práce kolem výsadby, zálivky i řezu dává najednou smysl. Třešeň není jen strom na ovoce. Je to kus léta, který si člověk zasadí k domu.
Zdroje:
https://www.rostlinky.cz/blog/tresen-pestovani-vse-potrebne-pro-bohatou-urodu.html
https://www.zahradnictvi-spomysl.cz/navod-na-pestovani-tresni-a-visni/
https://www.rhs.org.uk/fruit/cherries/grow-your-own
https://extension.oregonstate.edu/catalog/pub/pnw-667-cherry-training-systems
https://www.canr.msu.edu/news/planting_fruit_trees
https://www.cazv.cz/wp-content/uploads/2019/05/08_PESTOVANI_TRESNI_V_EKOLOGICKE_PRODUKCI.pdf
