Cesta autobusem aneb ranní vůně přivýdělku

Řidičák si měl ještě pár měsíců odpočívat na úřadě, a tak jsem vyrazila do práce autobusem.

Při nástupu mě do nosu nepraštily tři oříšky, ale něco mnohem přízemnějšího. Vůně přivýdělku pana řidiče.

Už několik dní ho totiž lehce podezřívám, že si v noci přivydělává převozem prasat. Než ráno nabere první cestující, nejspíš autobus jen zběžně zamete a vyrazí do ulic. Jinak si to aroma neumím vysvětlit.

Usedám a čekám, až si můj nos na tuhle zvláštní vůni zvykne.

Mezitím nás řidič, jehož čeština má k plynulosti přece jen pár zatáček navíc, informuje, že cesta potrvá přibližně hodinu. A také doufá, že mu tentokrát zase někdo nenechá pod sedačkou okousané kosti.

Nechápavě se rozhlížím po polospících studentech a několika pracujících. Nějak si nedokážu představit, že by si tu někdo z nich ráno rozložil ke snídani kotletu a potom zanechal řidiči pod sedačkou alespoň kost jako pozdrav a příspěvek na přilepšenou.

Ale co já vím. Třeba je ranní autobusová linka plná tajných milovníků vepřových snídaní.

Nicméně vyrážíme.

Cesta utíká poměrně rychle. Zastávek je jen pár a na každé nás řidič oblaží stejným vtipem o kostech. Začínám mít pocit, že ty kosti nejsou jen jeho stížností, ale regulérní součástí jízdního řádu.

Po hodině se konečně blíží moje cílová stanice. Nos už rezignoval a prasečák přestal vnímat. Člověk si zkrátka zvykne na ledacos. Někdo na ranní kávu, jiný na vůni venkova v městské dopravě.

Soused přede mnou mezitím ladí svou vnitřní motorovou pilu. Zatímco jeho hlava pomalu klesá k hrudníku, z úst mu uniká slina, která si pomalu razí cestu ke kabátu. Ještě chvíli a budu svědkem přírodního úkazu, při němž se cestující propojí s vlastním svrchníkem.

Sbalím si věci a připravím se ke dveřím.

A právě v tu chvíli se ozve řidič. Děkuje nám za klidnou cestu a přeje krásný den.

Vystupuji.

Venku se nadechnu čerstvého vzduchu a na okamžik mám pocit, že jsem právě přežila malou výpravu do divočiny.

A pak mi dojde jedna věc.

Řidičák si ještě pár měsíců odpočine na úřadě. Ale jestli mě čekají taková autobusová dobrodružství každé ráno, možná bych měla začít vyjednávat o jeho předčasném propuštění.