Článek
Manžel Karel si ze mě občas dělá legraci, že bych přešla půl města kvůli slevě na jogurty. A víte co? Asi má pravdu. Jenže kolikrát už mi ta moje posedlost slevami spíš uškodila, než pomohla.
Minulý týden jsem na sociálních sítích narazila na reklamu. Krásný kašmírový svetr za poloviční cenu, jen dnes, jen do vyprodání zásob. Normálně bych stál skoro tři tisíce, ale v akci byl za 1490 korun. Hned jsem cítila to známé šimrání v břiše – příležitost, která se neodmítá! Svetr vypadal na fotkách naprosto úžasně. Světle béžový, jemný, nadčasový. Přesně takový jsem chtěla už dlouho. Navíc se blíží podzim a já zjistila, že můj starý svetr z loňska má na rukávu malou díru od molů.
„Karle, koukej, jaká skvělá příležitost!“ volala jsem na manžela, který sledoval v obýváku fotbal. Přišel ke mně s výrazem člověka, který už tuší, co přijde. „Co v tom vidíš? Vždyť máš plnou skříň svetrů,“ řekl s povzdechem, ale já už jsem vyplňovala objednávku.
Klikla jsem na „objednat“ a s dobrým pocitem, že jsem ušetřila, jsem ten večer usnula. Za dva dny dorazil balíček. Nadšeně jsem ho rozbalila, ale hned jsem věděla, že něco není v pořádku. Svetr sice vypadal podobně jako na fotce, ale materiál? Ten s kašmírem neměl nic společného. Byl to obyčejný akryl, který píchal už při prvním dotyku. Velikost také nesedla – objednala jsem M, ale přišlo něco, co by bylo malé i na moji dvanáctiletou neteř.
„To si děláš legraci,“ zašeptala jsem a běžela k počítači. Otevřela jsem stránky e-shopu, abych svetr vrátila, ale nemohla jsem najít žádné informace o vrácení zboží. V podmínkách bylo drobným písmem uvedeno, že zlevněné zboží nelze vrátit. A ještě drobněji, že při platbě kartou online se peníze vrací pouze jako kredit na další nákup. Začala jsem hledat telefonní číslo na zákaznickou linku. Nic. Jen e-mail, na který jsem ihned napsala.
Po třech dnech bez odpovědi jsem vyhledala firmu na internetu. Zjistila jsem, že jde o nějaký pochybný e-shop registrovaný někde v Asii. Na diskuzních fórech byly desítky podobných stížností od naštvaných zákazníků, kteří také naletěli na „neuvěřitelné slevy“. Některé komentáře byly staré přes rok a nikdo nikdy nedostal peníze zpět.
„Myslím, že jsem právě vyhodila patnáct set korun,“ přiznala jsem manželovi při večeři. Karel se na mě podíval s výrazem, který jasně říkal „já jsem ti to říkal“, ale byl dost moudrý, aby to nevyslovil nahlas. Místo toho řekl: „To se může stát každému, Jano. Příště si to prostě lépe prověříme.“
To „příště“ přišlo bohužel dřív, než jsem čekala. Svetr putoval do koše na charitativní sbírku a já se zařekla, že už na podobné „slevy“ nenaletím. O týden později jsem v běžném obchodním centru narazila na úplně stejný kašmírový svetr, o kterém jsem snila. Tentokrát skutečný, hebký, dokonale zpracovaný. A víte, kolik stál? 1800 korun. Bez jakékoliv slevy nebo akce. Téměř o polovinu méně, než byla „původní cena“ v oné pochybné reklamě.
Kdybych nebyla tak posedlá slevami a prostě si jednou za čas koupila kvalitní věc za rozumnou cenu, mohla jsem mít krásný svetr a ještě ušetřit tři sta korun. Místo toho mám prázdnější peněženku a cennou lekci: Ne každá sleva je skutečně výhodná. Někdy je lepší si připlatit za jistotu, kvalitu a klid v duši, než pak litovat, že jsem chtěla být příliš chytrá.
Na druhou stranu, tu slevu na jogurty v Albertu tento týden určitě využiju. Některé návyky zkrátka umírají těžko. Jen už budu mnohem opatrnější, když uvidím něco, co vypadá až příliš dobře na to, aby to byla pravda. Protože jak mi vždycky říkávala babička – když něco vypadá až příliš dobře, obvykle to tak není.
