Článek
Na podzim si stromů člověk všimne trochu víc. Listí zmizí, koruna je najednou průhledná a hned vidíte, která větev je suchá, kde je kmen prasklý nebo že ten starý smrk už stojí opravdu nepříjemně blízko domu. A právě tehdy často přijde rozhodnutí, že půjde dolů.
Jenže ještě než se vytáhne pila, vyplatí se vzít metr. U běžného stromu se obvod kmene měří ve výšce 130 centimetrů nad zemí. Pokud nepřesahuje 80 centimetrů, povolení se zpravidla neřeší. U silnějšího stromu už bych se bez ověření pravidel do kácení nepouštěla.
Samotné číslo ale není všechno. Jinak se posuzuje strom ve stromořadí, jinak dřevina, která byla vysazená jako náhradní výsadba, a jiná pravidla mohou platit také u stromu ve významném krajinném prvku. Zvláštní kapitola jsou památné stromy. Tam opravdu nestačí říct, že strom stojí na mém pozemku.
U ovocných stromů máme situaci o něco jednodušší. Když roste jabloň, švestka, hrušeň nebo třeba třešeň v zastavěném území a pozemek je v katastru vedený jako zahrada nebo zastavěná plocha a nádvoří, povolení se běžně nevyžaduje. Tady bych ale opravdu otevřela katastr. To, čemu doma dvacet let říkáme zahrada, totiž nemusí být jako zahrada také zapsané.
Podobné je to s keři a náletovými dřevinami. U zapojeného porostu se sleduje plocha. Pokud nepřesáhne 40 metrů čtverečních, většinou se obejdeme bez povolení. Jakmile ale mezi keři stojí strom se silným kmenem, už bych ho brala zvlášť a podívala se na jeho obvod.
Kácet se nejčastěji chodí v době vegetačního klidu. To dává smysl i prakticky. Strom nemá listy, koruna je přehledná a práce bývá jednodušší. Není ale pravda, že existuje jedno datum, od kterého se může všechno bez řečí porazit. U starého stromu bych se navíc vždy podívala, jestli v něm není dutina, hnízdo nebo jiné známky života. Takový strom může být úkrytem pro ptáky, netopýry nebo hmyz.
Když už povolení potřebujete, není to žádná tragédie. Úřad bude chtít vědět, kde strom stojí, o jaký druh jde, jak silný má kmen a proč ho chcete odstranit. U poškozeného stromu se určitě hodí fotografie. Já bych je přiložila už jen proto, aby bylo hned vidět, že nejde o zdravý strom, který někomu jen překáží ve výhledu.
Trochu jiná situace nastává po bouřce. Strom může prasknout, naklonit se nebo se vyvrátit tak, že opravdu hrozí pád. V takovém případě se samozřejmě nečeká týdny na papír. Zákon umožňuje nebezpečný strom odstranit bez předchozího povolení, ale musí jít o skutečně bezprostřední ohrožení života, zdraví nebo o hrozbu škody značného rozsahu. Nestačí, že strom vypadá staře nebo že z něj máte špatný pocit.
Pokud ho kvůli takové havarijní situaci pokácíte hned, kácení se potom oznamuje příslušnému orgánu ochrany přírody do 15 dnů. A tady bych znovu sáhla po telefonu a všechno nafotila. Ne kvůli hezkým obrázkům, ale proto, aby bylo později jasné, v jakém stavu strom skutečně byl.
A pak je tu ještě obyčejný selský rozum. Malá stará broskvoň uprostřed zahrady je něco úplně jiného než patnáctimetrový smrk mezi domem, plotem a sousedovou garáží. U velkého stromu se dá velmi snadno přecenit vlastní šikovnost. Větev může vážit desítky kilogramů a kmen se po řezu nemusí vydat přesně tam, kam člověk čeká. Tady už bych raději zavolala někoho, kdo to dělá běžně.
Než tedy strom padne, opravdu stačí pár minut navíc. Změřit kmen, podívat se do katastru a ověřit, jestli se na něj nevztahuje některá z výjimek. Je to maličkost. A pořád jednodušší než potom vysvětlovat, proč zmizel strom, na který bylo potřeba povolení.
Zdroje:
https://aopk.gov.cz/povoleni-ke-kaceni-drevin
https://aopk.gov.cz/potrebuji-stanovisko-organu-ochrany-prirody-ke-stavebnim-cinnostem
https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1992-114
https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2013-189
