Článek
Cukety mají pověst zeleniny, která roste skoro sama. Když dostanou teplé místo, výživnou půdu, dost vody a trochu prostoru, umí plodit tak ochotně, že člověk za chvíli rozdává přebytky sousedům. Právě proto zahrádkáře často zaskočí, když se rostlina najednou zastaví.
Na první pohled přitom nevypadá špatně. Má velké listy, kvete, zabírá kus záhonu, ale plodů je málo. Některé malé cuketky zežloutnou, změknou a začnou od špičky zahnívat. Jindy se na listech objeví bělavý povlak a člověk začne přemýšlet, jestli o rostlinu nepřijde úplně.
Jedna z nejčastějších chyb je nepravidelná sklizeň. Cuketa plodí nejlépe tehdy, když se mladé plody pravidelně odřezávají. Jakmile na rostlině necháte několik velkých přerostlých cuket, rostlina dostane signál, že svůj úkol splnila. Místo dalšího nasazování nových plodů začne vyživovat ty staré a tvorba mladých cuketek se zpomalí.
To se často stává na chalupách, kam člověk jezdí jen jednou týdně, nebo po dovolené. Před odjezdem necháte na rostlině pár nenápadných plodů a po návratu najdete obří cukety, které se už do kuchyně hodí spíš na strouhání než na jemné letní vaření. Rostlina přitom nemusí být nemocná. Jen se zastavila v plodnosti, protože na ní plody zůstaly příliš dlouho.
Pomoc je jednoduchá. Všechny přerostlé cukety skliďte, i když už nejsou tak jemné. Rostlinu zalijte ke kořenům, přidejte slabší dávku hnojiva pro plodovou zeleninu nebo dobře vyzrálý kompostový výluh a dejte jí několik dnů čas. Pokud je zdravá a má dobré podmínky, většinou znovu nasadí nové samičí květy i malé plody.
Cukety se proto vyplatí sklízet mladé, nejlépe ve chvíli, kdy měří zhruba 15 až 20 centimetrů. Jsou křehčí, nemají tuhá semena a rostlina má důvod pokračovat v tvorbě dalších plodů. Čím pravidelněji sklízíte, tím lépe cuketa plodí.
Častým problémem je také zahnívání mladých plodů. Plod se začne vyvíjet, chvíli vypadá nadějně, ale pak zežloutne, změkne a konec začne uhnívat. Mnoho lidí hned přemýšlí, jestli rostlině nechybí výživa, ale často je příčina jinde. U cuket za tím bývá nedostatečné opylení.
Cuketa má samčí a samičí květy. Samičí květ poznáte podle malého základu plodu pod květem. Aby z něj vyrostla pěkná cuketa, musí být dobře opylený. Když je chladno, dlouho prší, fouká nebo je málo včel a čmeláků, opylení nemusí proběhnout správně. Plod se sice na chvíli začne zvětšovat, ale brzy přestane růst a začne odumírat.
Podobný problém může nastat i v horku. Pyl při vysokých teplotách zasychá nebo ztrácí kvalitu a květy se opylují hůř. Na rostlině pak vidíte květy i malé plody, ale sklizeň je slabá.
V takové chvíli pomůže ruční opylení. Stačí utrhnout čerstvý samčí květ, opatrně odstranit okvětní lístky a pyl z prašníků jemně přenést na bliznu samičího květu. Kdo nechce květ trhat, může použít malý štěteček. Nejlepší je udělat to ráno, kdy jsou květy otevřené a pyl je čerstvý.
Za deštivého počasí se k tomu může přidat i přílišná vlhkost. Mladé plody leží na mokré půdě, zbytek květu na špičce dlouho neosychá a hniloba se šíří rychleji. Pomůže podložit plody kouskem dřeva, slámou nebo dlaždicí, aby neležely přímo na zemi. Zaschlé zbytky květu můžete opatrně odstranit, ale jen tehdy, když jdou dolů snadno. Není dobré je trhat násilím, aby se plod neporanil.
V létě se na cuketách často objevuje také bílý až šedobílý povlak na listech. Nejčastěji jde o padlí. Začíná nenápadně, několika světlými skvrnami, ale při vhodných podmínkách se rychle rozšíří. Listy pak vypadají, jako by byly poprášené moukou.
Padlí se objevuje hlavně u starších nebo oslabených rostlin, při výkyvech počasí a tam, kde listy špatně osychají. Cuketám nesvědčí zalévání přes listy. Voda má jít přímo ke kořenům, nejlépe ráno, aby rostlina během dne dobře oschla.
První silně napadené listy je vhodné odstřihnout a vyhodit do směsného odpadu. Na kompost je raději nedávejte. U cuket ale není potřeba hned panikařit. Pokud je napadení slabé a rostlina stále plodí, často stačí odstranit nejhorší listy, zlepšit proudění vzduchu a zalévat opatrněji.
Někteří zahrádkáři používají postřik mlékem ředěným vodou. Může pomoci hlavně při začínajícím výskytu, ale silně napadenou rostlinu už většinou nezachrání. Důležitější je včasný zásah a dobré podmínky.
Pozor také na záměnu pojmů. Padlí a plíseň okurková nejsou totéž. Padlí vytváří typický bělavý povlak. Plíseň okurková se na listech projevuje spíš žlutavými skvrnami, které později hnědnou. U obou problémů ale platí podobná prevence: nezalévat listy, nenechat rostliny v dusném a příliš vlhkém porostu a napadené části včas odstranit.
Na cuketách se může objevit i virová mozaika. Listy jsou skvrnité, deformované, někdy se kroutí a rostlina celkově slábne. Přenašečem bývají hlavně mšice a molice. Tady už běžný postřik na samotnou chorobu nepomůže, protože virové onemocnění se nedá léčit jako plíseň. Silně napadenou rostlinu je nejlepší odstranit, aby se problém nešířil dál. Ani takové zbytky nepatří na kompost.
Prevencí je udržovat cukety v dobré kondici, nepřehnojovat je dusíkem, kontrolovat spodní strany listů a včas zasáhnout proti mšicím. Pomoci může kopřivová jícha, proud vody nebo vhodné přípravky proti savému hmyzu.
Cuketa není náročná, ale pravidelnost potřebuje. Když plody necháte přerůst, zpomalí. Když ji zaléváte přes listy, zbytečně podporujete choroby. Když je dlouho vlhko nebo chybí opylovači, malé cuketky mohou zahnívat. A když si prvních skvrn na listech všimnete pozdě, problém se šíří rychleji.
Stačí několik obyčejných návyků. Sklízet mladé plody, zalévat ke kořenům, občas přihnojit, odstraňovat poškozené listy a v případě potřeby pomoct s opylením. Cuketa se za takovou péči většinou odmění rychle. A často víc, než člověk na začátku léta čekal.
