Článek
Původně jsem si představovala pár dýní u květináče. K tomu vřes, možná trochu barevného listí a hotovo. Jenže pak přišlo dýňové tvoření ve školce a děti přivezly domů takové osazenstvo, že jsem mohla svoje plány rovnou pustit z hlavy. Samozřejmě se hned muselo řešit, kam kterou postavíme. U dveří by byly pěkně vidět, na zahradě by zase mohly strašit. Nakonec jsme vybrali terasu. Tam na ně uvidíme z domu a děti se na ně mohou chodit dívat, aniž by pokaždé musely obíhat zahradu.
Ve školce při vyřezávání pomáhali dospělí. Děti vybíraly obličeje, vydlabávaly a měly spoustu nápadů, co ještě přidat. A podle výsledku se nikdo příliš nedržel zpátky. Jedna dýně se proměnila v kočku s velikýma ušima, vousky a dvěma zuby, se kterými by mohla klidně zaskočit za upíra. Usmívá se sice od ucha k uchu, ale ruku bych jí do pusy raději nestrkala. Druhá kočka má zase dlouhou zahnutou stopku. K takovému obličeji se hodí, skoro jako by si ten účes někdo předem objednal.
Nejvíc mě ovšem pobavila dýně s černými rozježenými vlasy. Oči vykulené, pusa otevřená a výraz, jako když člověk ráno zjistí, že zaspal a za deset minut má být někde úplně jinde. Kolem hlavy jí trčí jeden pramen vedle druhého. Ta by nepotřebovala ani večerní osvětlení. Stačí ji postavit proti oknu a při každém pohledu ven mám pocit, že se na terase právě něco přihodilo. Vedle jsme přidali malou světlou dýni a pavouka. Když už strašit, tak pořádně.
Rozestavování nám zabralo déle, než jsem čekala. Sotva jsme některé našli místo, už se zkoušelo jiné. Tady není vidět obličej, tam se nevejdou uši a ta vlasatá přece nemůže stát úplně vzadu. Já popošla pár kroků, abych si výzdobu prohlédla, a děti mezitím zase něco přesunuly. Nakonec jsem je nechala, ať si svoje dýně srovnají samy. Jen jsem trvala na tom, aby všechno stálo pevně a nic nepřekáželo v cestě. Nerada bych některou z těch hlav lovila pod schody.
Za světla jsou na nich nejlepší ty drobnosti. Vousky, zuby, vykrojené oči i to, jak každá působí úplně jinak. Až se setmí, dáme dovnitř LED svíčky. Děti se samozřejmě nemohou dočkat, až zjistí, která bude svítit nejstrašidelněji. Já jsem zvědavá hlavně na tu rozcuchanou. Už teď se tváří dost vyděšeně, tak snad ji vlastní osvětlení úplně nedorazí.
Nejhezčí je pozorovat, jak si děti svoje výrobky hlídají. Pro mě je to dýně na terase, pro ně je důležité, aby měla obličej otočený správným směrem a každý si jí všiml. A mají pravdu. Byla by škoda schovat takovou práci někam za květináč. Letos tedy u nás žádná decentní podzimní výzdoba nebude. Na terase máme dvě zubaté kočky a jejich vyděšeného spolubydlícího. Zatím spolu vycházejí dobře. Jen ten třetí se pořád tváří, že by se rád odstěhoval.
