Článek
Nejdřív obsadil lavičku, potom celý parčík
Jana bydlela kousek od malého parčíku řadu let. Nebylo na něm nic zvláštního, pár keřů, lavička, malé pískoviště a jednoduchá prolézačka. Přesto tam bylo přes den živo. Maminky přicházely s dětmi, starší lidé si sedli na lavičku a místní si přes park zkracovali cestu domů. Pak se na lavičce začal pravidelně objevovat muž bez domova. Nosil s sebou kytaru, dlouhé hodiny na ni hrál a zpíval. „Zpočátku jsme si říkali, že je to nepříjemné, ale nějak to vydržíme. Jenže on tam postupně začal být od rána do večera a lavičku prakticky nikdo jiný nemohl používat,“ vzpomíná Jana.
Z lavičky se stalo místo k bydlení
Po nějaké době už nezůstalo jen u vysedávání. Mezi dva stromy muž natáhl plachtu, pod ni položil starou matraci a začal v parčíku přespávat. Okolí se postupně měnilo. V křoví zůstával nepořádek a muž tam podle místních vykonával i svou potřebu. Maminky s malými dětmi sem přestaly chodit, protože se na místě necítily dobře. „Nejhorší bylo, že park přestal sloužit tomu, k čemu byl určený. Děti si nehrály na pískovišti a na lavičku si nikdo nesedl, protože tam seděl on a celé hodiny třískal do kytary,“ říká Jana. Lidé z okolí začali volat městskou policii a stížností postupně přibývalo.
Policie ho vykázala, za pár dní byl zpátky
Strážníci na místo přijeli několikrát. Muži vysvětlili, že v parku nemůže stanovat, plachta musela dolů a matrace byla odstraněna. Také on musel místo opustit. Jenže za několik dní seděl znovu na stejné lavičce s kytarou v ruce. Postupně se opakoval stále stejný scénář. Stížnost, příjezd policie, úklid a vykázání. Potom několik dní klid a návrat. „Člověk už dopředu věděl, jak to dopadne. Odvezli věci, on odešel a za chvíli jsme ho měli zpátky. Mezitím ten parčík nepoužíval nikdo jiný,“ popisuje Jana.
Nakonec zmizela lavička i pískoviště
Situace došla tak daleko, že město nakonec rozhodlo o jiné úpravě prostoru. Lavička zmizela, pískoviště i prolézačka byly odstraněny a na místě vznikl prostor pro výdejní schránky. Muž se tam už nevrátil, protože neměl lavičku ani místo, kde by si mohl rozložit své věci. V ulici je od té doby klid. Jenže zmizelo také místo, které předtím léta používaly děti a lidé z okolí. „Je zvláštní dívat se na to dnes. Problém se nakonec vyřešil, ale způsobem, při kterém jsme o ten parčík přišli úplně všichni.“
Zdroje:
Autorský text inspirovaný skutečnou situací. Jméno bylo změněno.
