Článek
Ale jen málokdo by čekal, že právě tady – uprostřed Panhandle, daleko od všech stereotypů – se nachází místo, které má blíž k filmové krajině než k americkému všednímu dni. Caprock Canyons State Park není jen o přírodě. Je o návratu k něčemu syrovému, původnímu a trochu zapomenutému. A právě proto si ho zamilujete.
Z Austin nebo Dallasu je to sem pořádný kus cesty. Asfalt se postupně mění ve venkovské silnice, míjí se osamělé stodoly, větrné turbíny, a najednou – bez varování – se zem propadne do oranžové propasti. Skály Caprock Canyons jako by sem vůbec nepatřily. Jejich odstíny mění barvu s každým pohybem slunce a krajina, která se tváří pustě, je ve skutečnosti plná života.
Freepik.com - spectacular-view-several-mountains-dry-terrain-with-clear-sky
Možná už jste někdy slyšeli o stádu bizonů, které tu volně žije. Nejde o žádné turistické představení, ale o opravdové návraty. Tento park je domovem oficiálního stáda texaských bizonů, které sem bylo navráceno poté, co v minulém století přežilo jen díky několika odvážným lidem. Když se mezi nimi procházíte – opatrně, samozřejmě, a s odstupem – máte pocit, že nahlížíte do času, kdy Amerika byla ještě divoká a svobodná. Ty chvíle ticha, kdy se vítr prohání kaňonem a před vámi stojí obrovský bizon, jsou až posvátné.
Freepik.com- bison-grazing-field-against-sky
Ale Caprock Canyons není jen o zvířatech. Je to místo, které nutí zpomalit. Na výběr je téměř 145 kilometrů stezek, které vás provedou různorodou krajinou – od snadných vyhlídkových cest až po náročné výšlapy po hřebenech, kde se vám budou klepat kolena i srdce zároveň. Haynes Ridge Overlook Trail je výzva, ale pohled z vrcholu je jako odměna za vytrvalost: panorama, které se táhne do nekonečna.
Zajímavostí je tunel Clarity. Nejspíš by ho člověk přehlédl, kdyby nevěděl, že právě tam přebývají netopýři. S trochou štěstí je zahlédnete při západu slunce, jak se v hejnu vrhají do večerní oblohy. Ať už vám je tahle zvířecí podívaná sympatická nebo ne, nejde o efekt – ale o skutečnost, že i ty nejmenší tvory tu berou vážně.
Pokud dáváte přednost klidnějšímu tempu, ideální je jezero Theo. Je to nenápadná vodní plocha obklopená trávou a tichým lesem, ale dokáže v parném dni doslova zachránit. Lidé tu rybaří, plavou nebo jen sedí na břehu a koukají do dáli. Žádné hlučné motory, jen šplouchání vody a občasné zaklokotání ryby, která neodolala návnadě.
A pak je tu noc. Obloha nad Caprockem nezná světelný smog. Když se setmí, je to jako jiný svět. Hvězdy jsou tak blízko, že by je člověk mohl sbírat do kapsy. I proto tu stojí za to přespat – kempů je víc než dost, ať už míříte s autem nebo jen s batohem a stanem. Mimochodem, mají tu i speciální místa pro koně, takže pokud přijedete v sedle, nejste výjimka.
Do parku se dá dostat jednoduše – hlavní vstup je v Quitaque, malém městečku, které je tak texaské, až si říkáte, jestli ho náhodou nepostavili pro film. Nejlepší čas na návštěvu je jaro nebo podzim, kdy teploty nejsou extrémní. Léto může být kruté, s horkem, které z vás vysaje i poslední kapku energie – ale i v těch vedrech má Caprock zvláštní, spalující kouzlo.
A ještě jeden tip: pokud cestujete s dětmi, nezapomeňte se stavit v návštěvnickém centru. Najdete tu nejen suvenýry a mapy, ale i malé expozice o historii a přírodě parku. Mladší návštěvníci si mohou odnést titul „junior ranger“ – a něco se při tom i naučí.
Caprock Canyons není typickým turistickým cílem. Nepřivítá vás řetězce restaurací ani atrakce na každém kroku. Ale pokud hledáte kus Ameriky, který je opravdový, tichý a trochu zapomenutý, pak jste tady správně. Je to místo, které si nese stopy věků – vítr, voda, stíny dávných lidí i zvířat. A možná, že si odtud odvezete víc než jen fotky. Možná i pocit, že některá místa na světě stále vzdorují času.
Zdroje: www.texasstateparks.org ; autorský text
