Článek
Kiwi si většina lidí spojuje s dovozovým ovocem, které koupí v obchodě a doma oloupe ke svačině. Jenže tahle popínavá liána se dá pěstovat i u nás. A v posledních letech o ni mají zahrádkáři čím dál větší zájem. Není divu. Když se jí podaří najít vhodné místo, umí růst překvapivě dobře a odmění se nejen pěkným vzhledem, ale i chutnými plody.
Pěstování kiwi ale není úplně bez práce. Nestačí sazenici jen zasadit a čekat. Tahle rostlina má svá pravidla a kdo je nezná, bývá zklamaný. Někde kiwi krásně roste a plodí každý rok, jinde se sotva rozjede. Právě proto je dobré vědět, co mu prospívá a kde lidé dělají nejčastější chyby.
Velkou výhodou kiwi je, že u nás netrpí tolika škůdci jako jiné ovocné druhy. Navíc mu v posledních letech nahrává i teplejší klima. To, co dřív bývalo na hraně, se dnes daří o něco lépe. Přesto ale neplatí, že bude kiwi spokojené úplně všude. Hodně záleží na odrůdě, poloze i péči v prvních letech po výsadbě.
Na českých zahradách se pěstuje několik druhů aktinidií. Nejznámější jsou velkoplodé typy, tedy aktinidie lahodná a čínská. Ty dávají větší plody, ale dozrávají později a potřebují víc tepla. Pro naše podmínky bývají často praktičtější maloplodé druhy, hlavně aktinidie význačná, známá jako mini kiwi, nebo aktinidie kolomikta. Ty bývají odolnější a lépe si poradí i v méně příznivých podmínkách.
Právě mini kiwi bývá pro začátečníky často rozumnější volbou. Je odolnější, dozrává dřív a nebývá tak citlivé jako velkoplodé odrůdy. Na menší zahrady se hodí i proto, že jeho plody se často jedí celé i se slupkou. Odpadá tak loupání a sklizeň bývá příjemnější.
Při výběru odrůdy je potřeba myslet i na opylení. Mnoho kiwi je dvoudomých, což v praxi znamená, že potřebujete samčí i samičí rostlinu. Bez toho se plodů nedočkáte. Existují sice i samosprašné odrůdy, které jsou pro hobby pěstování pohodlnější, ale ani u nich nebývá špatné mít v blízkosti další rostlinu kvůli lepší násadě plodů.
Častá představa, že kiwi patří jen na úplně slunnou jižní stěnu, už dnes neplatí tak jednoznačně jako dřív. Ano, kiwi miluje teplo, ale zároveň raší poměrně brzy. A právě v tom bývá kámen úrazu. Když se probudí příliš brzy a pak přijdou jarní mrazíky, květy nebo mladé výhony mohou namrznout. I proto se dnes někdy doporučuje vysazovat kiwi spíš na místo, kde se na jaře neohřeje tak rychle. Rostlina pak raší o něco později a má větší šanci uniknout mrazům.
Vybrat správné stanoviště je zásadní i z jiného důvodu. Kiwi na jednom místě vydrží dlouhé roky, klidně i několik desetiletí. Není to rostlina, kterou budete za dva roky přesazovat. Potřebuje prostor, závětří a kvalitní oporu. Bez ní to nepůjde. Jakmile se rozroste, je to silná liána, která se musí vést a usměrňovat.
Na zahradě jí svědčí chráněné místo bez prudkého větru. Půda by měla být humózní, živná a mírně kyselá. Právě na půdu bývá kiwi poměrně citlivé. Těžká a dlouhodobě přemokřená zem mu nesvědčí, stejně jako úplné sucho. Kořeny totiž rostou mělčeji, než si řada lidí myslí. Nejdou hluboko jako třeba u révy, ale drží se spíš při povrchu. Proto rostlina rychle reaguje na nedostatek vláhy.
Zalévání je u kiwi jedna z nejdůležitějších věcí. Kdo ho podcení, ten to obvykle pozná velmi brzy. Listy začnou vadnout, rostlina ztrácí kondici a plody se buď nevyvinou vůbec, nebo zůstanou drobné. Nejlepší je udržovat půdu rovnoměrně vlhkou, ale ne rozbahněnou. Hodně pomůže i mulč, který chrání kořeny před přehříváním a brání rychlému vysychání půdy.
Pokud chcete kiwi pěstovat v nádobě, možné to je, ale chce to větší pečlivost. Květináč musí být dost velký a hluboký, s dobrým odtokem vody. Na dno patří drenážní vrstva a substrát by měl být vzdušný a výživný. V nádobě rostlina vysychá mnohem rychleji než ve volné půdě, takže v létě bývá potřeba zalévat opravdu pravidelně. Na balkon nebo terasu je to zajímavé řešení, ale zázraky bez péče tady čekat nejde.
Při samotné výsadbě se vyplatí připravit prostornou jámu a půdu vylepšit kompostem a rašelinou. Pokud je zem těžká a jílovitá, je lepší přidat i drenáž, třeba štěrk nebo drobné kameny na dno. Kiwi nesnáší, když mu u kořenů stojí voda dlouhodobě. V mokré půdě strádá a špatně zakořeňuje.
A právě zakořenění je u mladých rostlin naprosto klíčové. Tady dělá chybu spousta pěstitelů. Když mladá sazenice začne hned kvést a nasazovat plody, nevypadá to jako úspěch, ale spíš jako problém. Rostlina totiž věnuje energii do plodů místo toho, aby budovala kořeny a zesílila. V prvních letech je proto lepší květy odstranit a nenechat kiwi plodit. Zní to přísně, ale z dlouhodobého hlediska se to opravdu vyplatí.
Je to stejné jako u mnoha jiných ovocných druhů. Mladá rostlina musí nejdřív zesílit. Jakmile vytvoří pořádný kořenový systém a dobře se ujme, teprve pak má smysl chtít po ní úrodu. Kdo to uspěchá, může si zadělat na slabou a nevyrovnanou rostlinu, která se bude dlouho vzpamatovávat.
Důležitou kapitolou je řez. Kiwi je liána, a pokud ho necháte růst bez omezení, poroste klidně dál a dál, ale květů se nemusíte dočkat. Potřebuje usměrnit. V tom je trochu podobné révě vinné. Řez a zaštipování pomáhají rostlině přesměrovat sílu do tvorby postranních výhonů, na kterých se pak objevují květy a plody.
Na jaře se dělá hlavní tvarovací řez a po zimě se odstraňují suché nebo poškozené výhony. V létě přichází na řadu udržovací a prosvětlovací zásah. Dlouhé přerůstající výhony je potřeba zkrátit, aby rostlina neinvestovala všechnu energii jen do dalšího bujného růstu. Zároveň je ale nutné vědět, co stříhat a co nechat. Kiwi plodí na jednoletém dřevě, které vyrůstá z dřeva staršího. Kdo řeže bez rozmyslu, snadno se připraví o budoucí úrodu.
Velmi důležitá je i opora. U mladé rostliny může zpočátku stačit jednodušší vedení, ale časem bude potřeba něco opravdu stabilního. Kiwi je těžké, mohutné a dokáže zabrat velký prostor. Nejlépe funguje pevná konstrukce s dráty, podobně jako u révy. Je dobré myslet dopředu, protože stavět oporu až ve chvíli, kdy je rostlina rozrostlá, bývá zbytečně složité.
Příjemnou zprávou je, že existují i mrazuvzdornější odrůdy, které si ve středoevropských podmínkách vedou dobře. Velkou oblibu si získala hlavně Actinidia arguta, tedy mini kiwi. Ta zvládá i výraznější poklesy teplot a na českých zahradách bývá sázkou na jistotu. Přesto platí, že mladé rostliny je vhodné v prvních zimách chránit a na jaře sledovat předpověď počasí. Pozdní mrazy umí nadělat velkou škodu.
Květy kiwi bývají bílé, jemné a na rostlině působí velmi hezky. Objevují se většinou v květnu a červnu, podle odrůdy a stanoviště. O opylení se starají včely i čmeláci. Když počasí v době květu nepřeje nebo chybí opylovač, úroda bývá slabší. I to je důvod, proč je dobré při výběru rostlin myslet nejen na chuť plodů, ale i na jejich vzájemnou kompatibilitu.
A co sklizeň? Ta záleží hlavně na druhu a odrůdě. Maloplodé kiwi dozrává dřív, často už během září nebo října. Velkoplodé typy bývají pozdější a někdy je potřeba plody sklidit ještě před úplným dozráním a nechat je dojít doma. To je v našich podmínkách běžný postup. Když se totiž nechají na rostlině příliš dlouho a přijde mráz, chuť i kvalita jdou rychle dolů.
Zpracování kiwi je pak už ta příjemnější část celé práce. Čerstvé plody jsou nejlepší jen tak, ale hodí se i do ovocných salátů, smoothie, domácích dezertů nebo marmelád. Mini kiwi je navíc velmi praktické, protože se jí bez loupání. Člověk si na něm pochutná přímo na zahradě a právě v tom má své kouzlo.
Kdo chce kiwi zkusit, ten by se ho neměl bát. Jen je potřeba k němu přistupovat s respektem. Není to keř, který si poradí úplně sám, ale zároveň to není žádná nedosažitelná exotika. Když mu dopřejete vhodné místo, vláhu, oporu a trochu trpělivosti, může se z něj stát krásná a dlouhověká součást zahrady. A vlastní sklizeň? Ta za tu péči rozhodně stojí.
Zdroje:
https://zahradkarskaporadna.cz/clanek-306005-pestovani-aktinidii-arguty-drobnoplodeho-kiwi?
https://www.zahrada.cz/clanky/jak-v-nasich-podminkach-pestovat-kiwi/?
https://hort.extension.wisc.edu/articles/kiwifruit-actinidia-spp/?
