Článek
Karel od začátku těžce nesl, že projekt dostala ona
Když vedení projektu svěřilo Adéle, všimla si, že Karel z toho nadšený není. Byl ve firmě mnohem déle, znal lidi, věděl, jak se před vedením prodat, a zřejmě počítal s tím, že podobný úkol dostane právě on. Adéla byla mladší a neměla potřebu o každém kroku hlasitě mluvit. Prostě pracovala. Připravovala podklady, řešila čísla, komunikovala s dalšími odděleními a postupně dávala dohromady celé řešení. „Byla jsem na ten projekt pyšná. Půl roku jsem ho měla v hlavě a už zbývalo jen všechno uzavřít a odprezentovat.“
Jenže právě tehdy se její rodinná situace změnila. Jeden z rodičů vážně onemocněl a Adéla musela na delší dobu z práce odejít. Projekt nemohl čekat, a tak ho převzal Karel. V tu chvíli jí to připadalo logické. Většina práce byla hotová, zbývalo doplnit několik věcí, připravit závěrečnou prezentaci a výsledky předložit vedení. „Nenapadlo mě, že bych si měla nějak hlídat, jestli u toho zůstane moje jméno. Vždyť všichni věděli, že jsem to půl roku dělala já.“ Jenže právě v tom se spletla.
Z projektu se najednou stala Karlova práce
Když se po dvou měsících vrátila k práci, zjistila, že projekt měl velký úspěch. Karel ho prezentoval před vedením, dostal mimořádnou prémii a krátce nato také povýšení. Mezi kolegy se o něm začalo mluvit jako o člověku, který celý projekt zvládl a firmě přinesl výborný výsledek. O Adéle téměř nepadlo slovo. Karel přitom velmi dobře věděl, v jakém stavu práci převzal. Nemusel projekt vytvářet od začátku, pouze dokončil něco, co už před ním někdo půl roku stavěl. Přesto při prezentaci nepovažoval za důležité vysvětlit, komu patřila většina práce. „Nečekala jsem, že dostanu celou prémii jen já. Ale čekala jsem slušnost a že se odměna rozdělí spravedlivě. A také, že vedení uzná, kdo celý ten projekt připravil.“
Adéla se proto obrátila na šéfa. Jeho vysvětlení ji zasáhlo možná ještě víc než samotná prémie. Firma prý ocenila člověka, který projekt v rozhodující chvíli dotáhl a představil vedení. To, kdo na něm pracoval předtím, podle něj nebylo pro výsledné hodnocení tak důležité. V tu chvíli Adéla pochopila, jak snadno se půl roku práce může ztratit jen proto, že člověk na konci nestojí u plátna s prezentací. „Karel mi nevzal jen prémii. Vzal si zásluhu za něco, co nevytvořil. A nejhorší je, že mu to všichni dovolili.“
