Článek
Díky ní se přihlásila
Když se Naďa rozhlížela po jiné práci, ozvala se jí někdejší kolegyně Irena. U nich ve firmě hledali asistentku obchodního ředitele. Poslala jí inzerát a slíbila, že předá její životopis. Naďa prošla dvěma pohovory a místo dostala. Irenu pak pozvala na večeři. „Byla jsem jí vděčná. O té nabídce bych se bez ní nejspíš nedozvěděla. Navíc mi první týdny poradila, na koho se s čím obrátit. Byla jsem ráda, že tam někoho znám.“ Irena pracovala ve fakturačním oddělení. Na obědy chodily spolu a zpočátku probíraly hlavně rodinu, práci a stěhování, které Irenu čekalo.
Obědy se změnily
Naďa připravovala podklady na porady vedení a pořizovala zápisy. Irena se nejdřív ptala, jestli ředitel zase protáhl jednání přes poledne. Později chtěla vědět, proč na poradu přišla personalistka a kdo má převzít oddělení po odcházejícím vedoucím. Naďa odpovídala vyhýbavě. Když se Irena začala vyptávat na hodnocení konkrétního zaměstnance, odmítla. „Řekla jsem, že tohle jí vyprávět nemůžu. Ona položila příbor a připomněla mi, že bez ní bych tam možná ani neseděla. Zaskočilo mě to. Poděkovala jsem jí už několikrát, ale najednou jsem nevěděla, co ještě ode mě čeká.“
Prý to má od Nadi
Za několik dní Naďu zastavil kolega z obchodního oddělení. Chtěl vědět, jestli se jejich týmu opravdu mají snížit odměny. Irena mu prý říkala, že se o tom jednalo, a naznačila, že to ví od Nadi. Nic takového přitom na poradě nezaznělo. „Ujistila jsem ho, že ode mě ta zpráva není. Bylo mi nepříjemné, že musím na chodbě vysvětlovat něco, co jsem vůbec neřekla. Sotva jsem nastoupila a už to vypadalo, že roznáším řeči z porad.“ Ireně napsala, že s ní potřebuje mluvit.
Vždyť o nic nešlo
Irena tvrdila, že kolega její slova překroutil. Jen prý odhadovala, co se může stát, když se firmě poslední měsíce nedaří. Naďa se zeptala, proč do toho tedy zatahovala ji. Irena namítla, že před ní snad nemusí každé slovo vážit. „Znovu jsem jí poděkovala za doporučení. Ale řekla jsem jí, že o poradách mluvit nebudu a nechci, aby někomu tvrdila, že má informace ode mě. Odpověděla, že jsem nějaká důležitá. Ten den jsem šla na oběd sama.“
Chtěla jsi tu mít zvěda?
Několik dní se Naďa Ireně úspěšně vyhýbala. Pak si na ni Irena před polednem počkala u kanceláře a rovnou navrhla, že půjdou na oběd. Naďa svolila, jenže sotva si sedly, Irena začala znovu dorážet. Kdo dostane místo vedoucího? Opravdu se budou krátit odměny? Naďa jí zopakovala, že nic z porad vyprávět nebude. Irena se urazila a připomněla jí, kdo jí k té práci pomohl. „Řekla jsem jí: Už asi tuším, proč jsi mi to místo dohodila. Chtěla jsi tu mít zvěda. Hned mi vyčetla, že jsem nevděčná. Zeptala jsem se, kolikrát mi ještě hodlá připomenout, že mě doporučila, a co všechno jí za to podle ní dlužím. Na to mi už neodpověděla. Jen řekla, že kdyby to věděla, nikdy by mě nedoporučila. Odpověděla jsem jí, že jestli ode mě čekala donášení, měla mi to říct ještě před pohovorem.“
