Článek
Měla jsem radost, že jsem objevila malý e-shop, kde prodávali levné napodobeniny známých parfémů. Všechny ty vůně, které běžně stojí tisíce, tam byly za pár stovek. Stačilo kliknout.
Po práci jsem seděla u notebooku a listovala nabídkou. Popisy byly lákavé, názvy jen o písmenko jiné než ty originální, které vídáme ve vitrínách parfumerií. Zadala jsem do vyhledávače: „parfém podobný Hermès Twilly d’Hermès“. Našla jsem ho. Slíbili, že voní skoro stejně. Cena? Neodolatelná. Sto mililitrů za sedm stovek. Připadalo mi to jako malý triumf, důkaz, že i obyčejný člověk může mít trochu luxusu.
Když balíček dorazil, měla jsem radost jako dítě. Flakon byl elegantní, nápadně podobný originálu. První přivonění mě nadchlo – vůně byla lehká, květinová, jen trochu ostřejší. Nevadilo mi to. Ráno jsem si ji nastříkala na zápěstí, krk a dekolt. Cítila jsem se žensky, svěže, trochu sebevědoměji. Celý den jsem si říkala, že to byl skvělý kup. Nikdo nic nepozná.
Jenže už večer mě překvapilo, že vůně jaksi zhořkla. Měla najednou jiný tón, skoro štiplavý. Připisovala jsem to své pokožce, že se prostě rozvoněla jinak. Další dny jsem ji používala dál. Jenže v pátek, přesně týden po tom, co jsem si ji poprvé nastříkala, jsem se ráno probudila a něco bylo špatně. Kůže na krku pálila, jako kdybych se spálila od slunce. V zrcadle jsem viděla rudé fleky a drobné puchýřky. Zkusila jsem to zakrýt šátkem, ale svědilo to čím dál víc. Do poledne jsem už měla pocit, že mě celé tělo hoří.
Přítel mě odvezl na pohotovost. Doktor se ani nemusel dlouho dívat. „Alergická reakce. Nějaký nový kosmetický přípravek?“ Když jsem odpověděla, že jsem používala nový parfém z internetu, jen si povzdechl. Vzal si flakon do ruky a po chvíli řekl, že podobné případy vídají čím dál častěji. Tyhle napodobeniny prý obsahují směs levných chemikálií, které se sice tváří jako vůně, ale pokožku doslova spalují.
Musela jsem brát léky na alergii, kortikoidovou mast a hlavně – zapomenout na všechny voňavé experimenty. Léčení trvalo skoro dva měsíce. Pokožka se loupla, svědila, a na krku mi zůstaly malé jizvičky, které se hojily ještě déle. V létě jsem se bála nosit trička s výstřihem, protože jsem měla pocit, že se všichni dívají právě tam. A co bylo nejhorší, pokaždé, když někdo kolem mě použil parfém, v nose se mi vybavila ta pálivá vůně z e-shopu.
Tehdy mi došlo, jak snadno se necháme zlákat iluzí. Chtěla jsem si jen dopřát něco krásného, něco, co si jinak nemůžu dovolit. Vůně pro mě byla symbolem ženskosti, malého luxusu, který dělá běžný den hezčí. Ale místo toho jsem dostala lekci, že některé věci se prostě ošidit nedají.
Dnes už si parfém vybírám jinak. Nejen podle ceny, ale hlavně podle důvěry. Když vejdu do parfumerie, vybírám opatrně, zkouším na papírku a čekám, jak se vůně rozvine. Už se nehoním za tím, aby to vonělo jako Hermès. Chci, aby to vonělo jako já.
A pokaždé, když si stříknu pár kapek na zápěstí, vzpomenu si na ten den na pohotovosti – a na to, že levná napodobenina mě nakonec stála víc než ten nejdražší parfém na světě.
