Článek
Diváci na tribunách i u obrazovek ztichli. Bylo patrné, že tentokrát nejde o běžné klopýtnutí, na jaká jsou fanoušci alpského lyžování zvyklí, ale o něco mnohem vážnějšího.
Diagnóza přišla rychle a byla neúprosná. Těžká zlomenina holenní kosti patří k nejrizikovějším úrazům, které může sjezdař utrpět. Nejde jen o samotnou kost. Při takovém poranění hrozí i takzvaný kompartmentový syndrom, kdy otok a krvácení vytvoří v končetině nebezpečný tlak. Ten může poškodit cévy, nervy i svaly a bez okamžitého zákroku způsobit nevratné následky. Právě minuty po pádu tak rozhodovaly o mnohém.
Ze svahu ji odvážel vrtulník a v nemocnici začal boj o stabilizaci zraněné nohy. Lékaři nejprve použili vnější fixátor, kovovou konstrukci, která drží kost ve správné poloze a umožňuje měkkým tkáním postupné zotavení. V této fázi šlo především o obnovení cévního zásobení a zabránění dalším komplikacím. Detailní řešení vazů muselo počkat. Prioritou bylo zachránit končetinu a dát tělu šanci na další krok.
Po prvotním ošetření v Cortině následoval převoz do nemocnice Ca' Foncello v Trevisu, zařízení vyhlášeného špičkovou úrazovou a neurochirurgickou péčí. Odborníci se shodují, že se jí dostalo maximální možné léčby. Přesto je jasné, že cesta zpět nebude krátká. U podobných zlomenin se doba rekonvalescence počítá na měsíce, často osm až jedenáct, a nezřídka vyžaduje další operační zásahy.
Vonnová má dnes za sebou už čtvrtou operaci. Snímky z nemocničního pokoje nepůsobí jako triumfální momenty kariéry, ale jako syrová připomínka toho, co všechno vrcholový sport obnáší. Leží s pevně zafixovanou nohou, bez lesku medailí a světel reflektorů. Přesto z jejího výrazu vyzařuje zvláštní klid. Odvaha, která ji hnala dolů z kopců po celý život, se teď proměnila v trpělivost a soustředění na jediný cíl – uzdravit se.
Jednačtyřicetiletá Američanka je nejstarší alpskou lyžařkou, která kdy startovala na zimních olympijských hrách. Pod pěti kruhy se poprvé objevila už v sedmnácti letech v roce 2002. Od té doby získala čtyři Velké a šestnáct Malých křišťálových glóbů a stala se symbolem rychlostních disciplín. Její kariéra však nikdy nebyla jen o vítězstvích. Provázely ji četné operace kolen, návraty po těžkých zraněních i období, kdy se zdálo, že další comeback už není možný.
Do olympijského sjezdu v Cortině nastoupila navzdory čerstvě přetrženému přednímu zkříženému vazu. Rozhodnutí závodit vycházelo z přesvědčení, že je fyzicky připravená a že by si neodpustila, kdyby šanci nevyužila. Dlouhodobě zastává postoj, že raději podstoupí riziko, než aby jednou litovala nevyužité příležitosti. Tento přístup jí přinesl slávu i respekt, ale také další kapitolu plnou bolesti.
Po pádu se rozhořela debata, zda měla vůbec startovat. Část sportovní veřejnosti obdivuje její neústupnost, jiní mluví o zbytečném hazardu. Sama Vonnová však své rozhodnutí nevnímá jako omyl. Lyžování je pro ni víc než sport. Je to životní prostor, ve kterém se cítí doma. Touha znovu stát na vrcholu hory a spustit se dolů s naprostým soustředěním zůstává i nyní silná.
Její otec Alan Kildow by si přál, aby se už k závodění nevracela. Rodinný pohled bývá opatrnější než ten sportovní. Lindsey Vonnová ale po celý život ukazuje, že si vlastní cestu určuje sama. Už jednou se dokázala vrátit po téměř šesti letech pauzy, a to i s částečným implantátem v pravém koleni. Olympijský start pro ni nebyl rozmarem, ale naplněním dlouhodobého cíle.
Dnešní fotografie z nemocnice tak nevyprávějí jen příběh zlomené kosti. Zachycují sportovkyni, která celý život balancuje mezi odvahou a rizikem. Rychlý zásah lékařů jí pravděpodobně zachránil víc než jen kariéru. A otázka, zda se ještě někdy vrátí na závodní svah, zůstává otevřená. Pokud však někdo dokáže proměnit těžký pád v další kapitolu silného příběhu, Lindsey Vonnová už mnohokrát ukázala, že to může být právě ona.
Zdroje:
