Článek
Ale tady to máme - příběh o tom, jak jsem zjistila, že „pánský klub“ mého manžela je ve skutečnosti něco úplně jiného. S Tomášem jsme byli svoji pět let. Byl to skvělý chlap - pozorný, laskavý, vtipný. Jediné, co mi na něm vadilo, bylo to, že každý druhý pátek chodil za svými starými kamarády. Vždycky říkal, že je to „pánský klub“, kde hrají karty, koukají na fotbal a prostě dělají chlapské věci.
Ze začátku mi to nevadilo. Říkala jsem si, že je fajn, že má své přátele a své koníčky. Ale postupem času jsem začala být zvědavá. Proč mě nikdy nepozval? Proč jsem nikdy nepotkala ty jeho kamarády?
Tomáš mě občas přemlouval, abych šla s ním. „Seznámíš se s mými přáteli,“ říkal. Ale já jsem vždycky odmítla. Měla jsem své kamarádky, svůj život. Nepotřebovala jsem trávit večer s partou chlapů, které neznám.
Ale pak přišel ten osudný pátek. Tomáš se vrátil z práce a řekl: „Dnes jdeš se mnou. Žádné výmluvy.“ Znělo to napůl jako vtip, napůl jako rozkaz. A já, ať už z únavy nebo zvědavosti, jsem souhlasila.
Oblékla jsem se trochu slavnostněji - černé šaty, podpatky. Chtěla jsem udělat dobrý dojem na Tomášovy přátele. Když jsme nasedli do auta, byla jsem trochu nervózní. Co když si s nimi nebudu rozumět? Co když se budu nudit?
Jeli jsme asi půl hodiny za město. Zastavili jsme před velkým domem s vysokým plotem. Tomáš zazvonil a dveře nám otevřel usměvavý pár - mohlo jim být kolem čtyřicítky. „Vítejte!“ řekli nadšeně a objali Tomáše, jako by ho znali léta. Mně podali ruku a představili se jako Jana a Petr.
Vešli jsme dovnitř a v tu chvíli jsem pochopila, že tohle není žádný „pánský klub“. V obýváku bylo asi deset párů, všichni elegantně oblečení, popíjeli šampaňské a… flirtovali. A to ne jen se svými partnery.
Stála jsem tam jako solný sloup. Tomáš mě vzal za ruku a zašeptal: „Překvapení! Vítej na swingers párty.“
Myslela jsem, že omdlím. Swingers párty? Můj manžel, ten slušný, konzervativní Tomáš, chodí na swingers párty? A nejen to - chodí tam pravidelně, každý druhý pátek!
Chtěla jsem utéct. Chtěla jsem na Tomáše křičet, chtěla jsem… ani nevím co. Ale byla jsem tak šokovaná, že jsem nebyla schopná slova.
Jana, ta milá paní, co nás přivítala, si všimla mého výrazu. Vzala mě stranou a nabídla mi skleničku vína. „První večer je vždycky nejtěžší,“ řekla s chápavým úsměvem. „Ale neboj, nikdo tě do ničeho nenutí. Můžeš jen pozorovat, pokud chceš.“
Pozorovat? Co jako pozorovat? Jak se můj manžel líbá s cizí ženou? Jak se ostatní páry… ne, na to jsem nemohla ani pomyslet.
Tomáš ke mně přišel s provinilým výrazem. „Omlouvám se, že jsem ti to neřekl dřív,“ začal. „Bál jsem se, že bys to nepochopila. Ale tohle je součást mého života už dlouho. A chtěl jsem, abys to poznala.“
Chtěla jsem mu vynadat. Chtěla jsem mu říct, že je to nechutné, že je to podvod. Ale pak jsem se rozhlédla kolem. Ti lidé nevypadali nechutně nebo zvrácené. Vypadali… normálně. Šťastně. Uvolněně.
„Nemusíš nic dělat,“ pokračoval Tomáš. „Můžeme jen sedět a povídat si s ostatními. Anebo můžeme odejít, jestli chceš.“
Část mě chtěla odejít. Vrátit se domů, zalézt pod peřinu a předstírat, že se tohle nikdy nestalo. Ale druhá část, ta zvědavější, odvážnější část, chtěla zůstat. Chtěla pochopit, co na tom Tomáš vidí.
A tak jsme zůstali. Sedli jsme si na gauč a začali se bavit s ostatními páry. K mému překvapení to byli normální lidé - učitelé, lékaři, podnikatelé. Mluvili o svých dětech, o práci, o dovolených. Jako na každé jiné párty.
Samozřejmě, byla tam i ta „druhá“ stránka večera. Někteří se líbali, někteří odcházeli do jiných místností. Ale nikdo na nás netlačil. Nikdo nás do ničeho nenutil.
Jak večer postupoval a já vypila pár skleniček vína, začala jsem se uvolňovat. Dokonce jsem se i zasmála některým vtipům. A musím přiznat - bylo to vzrušující. Ta atmosféra, to napětí ve vzduchu. Bylo to něco, co jsem nikdy předtím nezažila.
Když jsme se v noci vraceli domů, měla jsem v hlavě zmatek. Na jednu stranu jsem byla naštvaná na Tomáše, že mi o tom neřekl. Na druhou stranu… byla jsem zvědavá. Chtěla jsem vědět víc.
Následující dny byly plné dlouhých rozhovorů. Tomáš mi vysvětlil, jak se k tomu dostal, co pro něj swinging znamená. Říkal, že to není o nevěře nebo o tom, že by mě nemiloval. Naopak - pro něj to bylo o sdílení, o důvěře, o prozkoumávání sexuality.
A víte co? Rozhodla jsem se to zkusit. Ne hned aktivně participovat, ale chodit tam s Tomášem. Pozorovat, učit se, možná se i trochu bavit.
Od té doby uplynulo několik měsíců. Chodíme na párty pravidelně. Někdy se jen bavíme s ostatními, někdy… no, řekněme, že jsme trochu odvážnější. Ale vždycky spolu. Vždycky s respektem k sobě navzájem a k našim hranicím.
Musím říct, že to změnilo náš vztah. A překvapivě k lepšímu. Jsme k sobě otevřenější, upřímnější. Naše intimní život je lepší než kdy předtím. A hlavně - cítím, že Tomášovi opravdu důvěřuju. Protože vím, že i když flirtuje s jinými ženami, vždycky se vrací ke mně.
Samozřejmě, není to vždycky jednoduché. Někdy cítím žárlivost, někdy nejistotu. Ale naučila jsem se o těch pocitech mluvit. A Tomáš je vždycky připravený poslouchat a ujistit mě.
Vím, že tohle není pro každého. Vím, že mnoho lidí by to odsoudilo. Ale pro nás to funguje. Naučilo nás to hodně o nás samých, o našem vztahu, o sexualitě obecně.
Takže ano, můj manžel mě vzal na swingers párty. A změnilo to můj život. Ne proto, že bych se stala nějakou sexuální bohyní nebo tak něco. Ale proto, že jsem se naučila být otevřenější, upřímnější sama k sobě. Naučila jsem se, že láska a sexualita mohou mít mnoho podob. A že dokud je základem důvěra a respekt, všechno je možné.
Takže, milé dámy (a pánové), pokud vás váš partner někdy pozve na „setkání s přáteli“ a vy máte divný pocit - možná se připravte na překvapení. Možná to bude šok. Ale možná… jen možná… to bude začátek něčeho úžasného.
