Článek
Konečně budeme mít čas na sebe
Hana už mohla být také v důchodu, ale z květinářství se jí nechtělo. S majitelkou se domluvily na třech dopoledních týdně a oběma to vyhovovalo. Znala zákazníky, s kolegyní si rozuměla a peníze navíc se hodily. Manžel ovšem po odchodu do penze začal počítat, kolik času v práci stráví. Připomínal jí, že už se napracovala dost a mohli by si konečně někam vyjet i ve všední den. „Říkal, že jsme celý život žili podle budíku. Že bychom mohli ráno vstát, podívat se, jak je venku, a prostě někam jet. To se mi líbilo,“ přiznává Hana. Výpověď ale hned dávat nechtěla. Vzala si týden volna, na které se manžel tolik těšil.
Na výlet se nehodil žádný den
Na pondělí navrhla procházku kolem přehrady a oběd v restauraci, kam dřív občas jezdili. Manžel si však chtěl pustit tenis. Prý tam mohou zajet v úterý, teď už je přece nic nehoní. Jenže v úterý bylo zataženo a jemu připadalo zbytečné někam jezdit, když mohou zmoknout. Po snídani si vzal starou bundu a odešel do garáže. Hana zatím dala prát a došla nakoupit. Kolem poledne se objevil v kuchyni a zvedl pokličku z hrnce. Zajímal se, jestli už mohou jíst. „Zeptala jsem se ho, co by dělal, kdybych byla v práci. Prý by si namazal chleba. Ale když jsem doma, můžu přece uvařit.“
Ve středu potřebovala větší nákup a navrhla, aby jeli spolu. Manžel zrovna něco rozdělal v garáži, tak ať ho vezme sama. Cestou z obchodu potkala zákaznici, která se ptala, jestli není nemocná, že ji v květinářství neviděla. Chvíli spolu mluvily na chodníku a Hana si uvědomila, jak ráda ji slyší. Doma pak našla manžela u televize. Nákup odnesla do kuchyně a ještě v bundě se ho zeptala, proč vlastně tolik chtěl, aby skončila. Podíval se na ni překvapeně. Vždyť je to přece hezké, když jsou doma oba. „Jemu stačilo vědět, že jsem vedle v kuchyni. Já si pod tím společným časem představovala něco jiného.“
V pátek zase do práce
Ve čtvrtek zavolala kolegyně, jestli by Hana nemohla vzít páteční směnu. Potřebovala s maminkou na vyšetření. Hana souhlasila hned. Večer to řekla manželovi a ten namítl, že má přece dovolenou. Připomněla mu, že za celé čtyři dny nikam nevyrazili. Chvíli mlčel, potom navrhl, že by mohli jet na výlet v pátek. „Řekla jsem mu, že v sobotu mám taky volno. A že kvůli výletům opravdu nemusím dávat výpověď.“
Budík si nastavila na půl sedmou. Ráno už měla obuté boty, když se manžel zeptal, kdy přijde. Řekla, že po směně ještě zajde s kolegyní na kávu. Z kuchyně se ozvalo, co tedy bude s obědem. „Uvař si špagety nebo si zajdi do restaurace,“odpověděla a šla do práce.
