Svého psa miluji a nikomu bych ho nedala. Přesto jsem mu v neděli ublížila

Jana měla svého malého yorkšíra Bena vždycky jako ze škatulky. Když venku zaprší a pes proběhne mokrou trávou, automaticky zamíří po příchodu domů do koupelny. Nešlo pokaždé o velké mytí se šamponem, někdy mu jen opláchla tlapky a břicho. Postupně si ale všimla jedné věci. Jakmile Ben zaslechl tekoucí vodu a poznal, že se chystá vana, zmizel. Jednou pod stolem, podruhé za křeslem. „Mně to přišlo skoro legrační. Říkala jsem si, že trochu vody mu přece nemůže vadit. Jenže když jsem ho jednou ve vaně vyfotila, ten jeho výraz mě zarazil.“

Ben ve vaně stál se sklopenýma ušima, mokrou srstí přilepenou k hlavě a očima upřenýma na Janu. Vypadal, jako by čekal, kdy už to skončí. A tehdy jí došlo, že pes nemusí koupání chápat jako příjemnou péči. Některým psům voda nevadí vůbec, jiní ji nesnášejí. Vadit jim může kluzký povrch vany, zvuk sprchy, teplota vody nebo jednoduše pocit, že nemají kam odejít. „Když jsem se na něj podívala, bylo mi ho najednou líto. Já měla dobrý pocit, že bude krásně čistý, ale on by si nejspíš raději nechal trochu bláta na břiše.“

S osuškou už přichází mnohem příjemnější část. Zabalený v osušce je pejsek v klidu, zahřívá se a koupání má konečně za sebou. Právě tahle chvíle bývá pro něj odměnou sama o sobě – teplo, blízkost člověka a pocit bezpečí.

Jana proto svůj zvyk změnila. Když přijde Ben z procházky špinavý, často mu dnes stačí otřít tlapky vlhkým ručníkem nebo opláchnout jen to, co je opravdu potřeba. Celou koupel nechává na chvíle, kdy je skutečně špinavý nebo kdy je k ní jiný důvod. Příliš časté mytí totiž nemusí prospívat ani psí kůži a vždy je vhodné používat přípravky určené přímo pro psy. U některých kožních problémů je naopak koupání součástí léčby, tehdy je samozřejmě nejlepší řídit se doporučením veterináře.

Po koupání už je zase všechno v pořádku. Pejsek je suchý, klidný a po předchozím stresu ani památky. Teď už jen čeká to nejlepší – zasloužená odměna v podobě oblíbené slaninkové tyčinky pro psy.

Ben dodnes koupelnu příliš nemiluje, ale už se před ní neschovává tak často. Jana mu do vany dává protiskluzovou podložku, používá jen vlažnou vodu a všechno se snaží zvládnout rychle. Hlavně už psa nekoupe jen proto, že má pocit, že „by se měl umýt“. „Ta fotka je vlastně hrozně vtipná, ale zároveň mi něco ukázala. Pes vám neřekne, že se mu něco nelíbí. Musíte si toho všimnout sami.“ A možná právě to je při péči o psa důležitější než dokonale voňavá srst.