Článek
Vlastní děti neměla, vychovávala manželovy
Haně bylo třicet, když se seznámila s rozvedeným mužem, který měl dvě malé děti. Synovi bylo šest, dceři čtyři roky. Jejich matka žila v zahraničí a domů přijížděla jen občas. Hana se k nim po svatbě nastěhovala a brzy měla na starosti všechno, co kolem dětí bylo potřeba. Ráno vypravit do školy, odpoledne úkoly, o víkendech praní, vaření a výlety. Později přišly maturity, první zaměstnání a svatby. „Nikdy mi neříkaly maminko, oslovovaly mě Hano. To mi vůbec nevadilo. Důležité pro mě bylo, že jsme spolu dobře vycházeli. Když dcera čekala první dítě, byla jsem to já, komu zavolala hned po manželovi,“ vzpomíná.
Na Štědrý den býval dům plný lidí
Ani když děti dospěly a odstěhovaly se, kontakt nepřerušily. Na Vánoce přijížděly s partnery a později také s vlastními dětmi. Hana už několik dní před Štědrým dnem připravovala jídlo, pekla cukroví a chystala pokoje, aby měli všichni kde přespat. S manželem takhle prožili mnoho společných Vánoc. Potom manžel vážně onemocněl a Hana o něj doma pečovala až do konce. Děti za otcem jezdily, ale po jeho smrti se začaly ozývat stále méně. „Nejdřív jsem si říkala, že toho mají moc. Dcera měla malé děti, syn zase hodně pracoval. Ani mě nenapadlo, že by se mnou už nechtěli mít nic společného.“
Dcera jí řekla, že letos budou jen rodina
Před Vánocemi Hana zavolala dceři, aby zjistila, kdy přijedou. Ta jí oznámila, že se všichni domluvili na oslavě u bratra. Hana se hned zeptala, jestli má napéct cukroví a v kolik hodin má dorazit. Dcera jí ale řekla, že pozvání platí jen pro nejbližší rodinu. „Ptala jsem se jí, co tím myslí. Vždyť jsem je vychovala, hlídala jejich děti a ještě nedávno jsme seděli všichni u jednoho stolu. Ona mi odpověděla, že jsem byla ženou jejich táty a teď už si chtějí dělat Vánoce po svém.“ Hana zavolala také synovi. Ten jí potvrdil, že se se sestrou domluvili. Když mu připomněla, kolik let spolu žili, odpověděl, že si váží všeho, co pro ně udělala, ale jejich matkou nikdy nebyla. „To mě ranilo ze všeho nejvíc. Nemusela jsem být jejich matka. Stačilo mi, kdyby mě měli rádi.“
Na Vánoce už doma nezůstává
Hana dál bydlí v domě, který jí manžel odkázal. Děti jejího muže tam prožily celé dětství, ale dnes už přijíždějí jen výjimečně. Hana je přestala zvát. Nechce znovu slyšet, že mají jiné plány. Nejvíc jí chybí vnoučata, se kterými dříve trávila spoustu času. „Když jsem měla narozeniny, ani mi nezavolaly. Přitom jsem ještě před pár lety hlídala, kdy má kdo svátek, a nikdy jsem na nikoho nezapomněla. Asi jsem si náš vztah představovala jinak než ony.“
Od té doby Hana na Vánoce odjíždí s kamarádkou, která také žije sama. Jednou si vyberou Kanárské ostrovy, jindy Thajsko nebo Bali. Svátky tráví u moře a domů se vracejí až po Novém roce. „S kamarádkou je nám dobře. Nemusím nakupovat hromady jídla ani stát celé dny u plotny. A hlavně nemusím sedět doma a myslet na to, kdo všechno by tu měl být. Dětem už nevolám. Kdyby chtěly, mohou se ozvat samy.“
