Článek
Zahradní borůvky někdy vysadíme s představou, že už na jejich místo nikdy nebudeme sahat. Jenže zahrada se postupně mění. Vyroste strom, který začne záhon příliš stínit, rozšíří se okolní keře nebo zjistíme, že borůvce na původním místě jednoduše není dobře. Dobrou zprávou je, že i několik let starý keř se dá přesadit. A právě podzim patří k obdobím, kdy to borůvka zvládá velmi dobře.
Velkoplodá zahradní borůvka má poměrně mělké kořeny. Neženou se hluboko do země, mnohem více se rozprostírají do stran. Je to jeden z důvodů, proč jsou borůvky citlivé na vysychání půdy, ale při přesazování je to naopak výhoda. Keř není nutné dobývat z metrové hloubky. Přesto se vyplatí obrýt ho s co největším balem zeminy, protože jemné kořínky se snadno poškodí.
Než se do přesazování pustím, keř den předem pořádně zaliji. Zemina kolem kořenů potom lépe drží pohromadě a rostlina při vyjmutí z půdy neutrpí takový šok. Kolem borůvky je dobré kopat s dostatečným odstupem od středu keře a postupně podebrat celý kořenový bal. U velké rostliny může být překvapivě těžký, takže se hodí mít připravený kus pevné plachty, na kterém lze keř na nové místo přenést.
Nové stanoviště si připravím předtím, než borůvku vykopu. Kořeny není dobré nechávat dlouho odkryté. Pro vzrostlejší keř se hodí jáma široká přibližně 70 až 80 centimetrů, klidně i více. Nemusí však být zbytečně hluboká, protože borůvka stejně většinu kořenů drží v horní vrstvě půdy. Přibližně 40 až 50 centimetrů obvykle stačí.
A právě tady se často dělá chyba. Borůvka nepotřebuje jen rašelinu, ale především trvale kyselé prostředí. Nejlépe jí vyhovuje substrát s pH přibližně mezi 4 a 5,5. Použít lze kyselou rašelinu určenou pro borůvky, kterou ráda promíchávám s jemnou borovou kůrou nebo substrátem pro kyselomilné rostliny. Půda pak zůstává vzdušnější a kořeny mají lepší podmínky. Vápno, popel nebo běžný zahradní kompost k borůvkám naopak nepatří, protože půdní reakci posouvají směrem, který jim nevyhovuje.
Nové místo může být slunné i lehce přistíněné. Pokud ale chceme hodně sladkých plodů, dostatek slunce borůvkám prospívá. Na úplně otevřeném stanovišti je potom o to důležitější hlídat vláhu. Borůvka má ráda půdu rovnoměrně vlhkou, nikoliv však trvale podmáčenou.
Keř zasadím přibližně stejně hluboko, jako rostl před přesazením. Není potřeba ho utápět několik centimetrů pod původní úroveň. Substrát kolem kořenů lehce přitlačím a všechno důkladně proliji vodou. U opravdu vysokého keře se může první měsíce hodit jednoduchá opora, aby s čerstvě přesazenou rostlinou nehýbal vítr.
Nakonec se mi osvědčilo zakrýt povrch půdy vrstvou borové kůry. Nejenže omezuje růst plevele, ale hlavně zpomaluje vysychání mělkých kořenů. Kolem borůvek proto půdu ani hluboce neokopávám. Jemné kořínky jsou často jen pár centimetrů pod povrchem a motyčkou je můžeme poškodit dřív, než si toho vůbec všimneme.
Po podzimním přesazení už borůvku nehnojím dusíkatým hnojivem. Potřebuje především zakořenit a připravit se na zimu. S hnojením je lepší počkat do jara a sáhnout po hnojivu určeném přímo pro borůvky nebo jiné kyselomilné rostliny. A stejně důležitá jako hnojení bude v následující sezoně zálivka. I když se zdá, že se keř bez problémů ujal, jeho kořenový systém se ještě obnovuje.
Dobře přesazená borůvka může už následující rok normálně kvést a plodit. U většího nebo více poškozeného keře ale není žádná tragédie, když bude úroda první sezonu slabší. Mnohem důležitější je, aby vytvořil nové kořeny. Jakmile se na novém místě zabydlí, může tam při správné péči růst a dávat úrodu ještě mnoho dalších let.
Zdroje:
