Článek
Robert měl zůstat nablízku
Aneta nikdy nepočítala s tím, že jednou dostane polovinu domu po rodičích. Věděla ale, že celý život říkali, že jednou všechno rozdělí mezi ni a jejího bratra Roberta spravedlivě. Když jim bylo kolem osmdesáti, názor změnili. Robert bydlel nedaleko a byl po ruce. Slíbil jim, že zůstane nablízku a ve stáří se o ně postará. Měl se starat také o dům, sekat zahradu, vozit rodiče k lékaři a pomáhat jim s tím, co už sami nezvládnou. Rodiče proto dům převedli pouze na něj. Anetě vysvětlili, že Robert na sebe bere i velkou odpovědnost. „Nebyla jsem z toho nadšená, ale říkala jsem si, že pokud se o ně opravdu postará, dokážu jejich rozhodnutí pochopit,“ vzpomíná.
První měsíce všechno fungovalo. Robert přijel několikrát týdně, nakoupil, opravil kapající kohoutek, posekal trávník a otce odvezl na kontrolu. Aneta žila dál od rodičů, ale pravidelně jim telefonovala a jezdila za nimi o víkendech. Časem si začala všímat, že Robert jezdí čím dál méně. Nejdřív měl hodně práce, potom odjel na dovolenou a nakonec rodičům vysvětlil, že nemůže být pořád k dispozici. Z několika návštěv týdně byla jedna za čtrnáct dní a někdy ani ta ne.
Pomoc nakonec zůstala na Anetě
Když matka upadla a několik týdnů potřebovala pomoc téměř se vším, Robert oznámil, že přes den pracuje a večer chce mít také svůj život. Aneta začala jezdit častěji. Zařizovala nákupy, léky, lékaře i úklid. Některé týdny přijela třikrát, přestože pokaždé strávila hodiny v autě. Robert mezitím začal plánovat rekonstrukci domu, který už byl jeho. „Najednou jsem si uvědomila, že on dostal dům za to, že se bude starat, ale starám se já. A ještě mám pocit, že obtěžuji, když ho požádám, aby jednou odvezl tátu k doktorovi,“ říká Aneta.
Téměř přesně rok po převodu domu přišlo něco, co Aneta nečekala. Robert rodičům oznámil, že by měli začít přemýšlet o menším bytě. Dům je prý pro ně příliš velký a on by ho se svou rodinou využil lépe. Otec mlčel a matka se rozplakala. „Tehdy mi maminka poprvé řekla, že udělali chybu. Jenže dům už nebyl jejich.“ Aneta seděla vedle ní u stejného kuchyňského stolu, u kterého se před rokem řešil převod domu. Tentokrát už se žádné papíry nepodepisovaly. Nebylo co.
