Článek
Bylo nedělní ráno a Terminál 2 na Letišti Václava Havla pomalu ožíval šumem kufrů, ranní kávou z kelímků a známým lehkým napětím v očích cestujících. Ten typ atmosféry, kdy jste napůl probuzení, hlídáte čas a doufáte, že projdete kontrolou rychle. Jenže tentokrát to tak hladce nešlo. Jeden z cestujících při průchodu pasovou kontrolou omylem sáhl tam, kam neměl. Nevědomky poškodil požární hlásič, a než se stačil kdokoli nadechnout, spustil se evakuační proces.
Na letišti to funguje jako dobře promazaný stroj. Jakmile se spustí bezpečnostní procedury, není cesty zpět – alespoň ne okamžitě. Terminál se během několika minut vylidnil a stovky cestujících se rázem ocitly venku, mezi kávovary a panely s odlety, čekajíc na pokyny a obnovení provozu. Dvacet letů z Prahy mezitím nabrala zpoždění. Nešlo o paniku, spíš o zvláštní klid. Jakési letadlové limbo. Fronty se začaly tvořit hned, jakmile bylo jasné, že provoz se obnovuje. Pomalu, ale jistě. Požární hlásič se ukázal být jen nešťastnou obětí lidské nepozornosti.
Letiště je v něčem jako lidské srdce – bije pravidelně, ale jakmile něco naruší rytmus, tělo to okamžitě pocítí. Evakuace, která trvala zhruba hodinu a půl, ukázala, jak křehké je tempo, které považujeme za samozřejmé. Všechno se poměrně brzy vrátilo do normálu, bezpečnostní kontrola začala opět fungovat a odbavení se rozběhlo. Ale ten moment – kdy celý terminál ztichne a všichni stojí venku, místo aby letěli k moři, do hor nebo za rodinou – ten si mnozí zřejmě zapamatují.
Pokud se chystáte na letiště, platí víc než kdy jindy staré dobré pravidlo: přijďte s časovou rezervou, i když ani ta vám nezaručí, že odletíte včas. Nejen kvůli kontrolám, ale i kvůli tomu, že občas se stane něco, co nemůžete ovlivnit. A pokud možno – ruce pryč od červených tlačítek.
Tahle krátká epizoda připomněla, že i na cestě, která začíná celkem obyčejně, může dojít na malý zvrat. A že někdy stačí jedno zmáčknutí prstu k tomu, aby celý kolos zpomalil. Ale možná i díky tomu si člověk uvědomí, že být na letišti neznamená jen spěchat, ale taky na chvíli vnímat to zvláštní mezidobí mezi domovem a cílem.
Zdroje: www.novinky.cz
