Článek
Očekávala jsem ochotu, kterou mi slíbily předchozí den, ale místo toho jsem narazila na pohrdavé pohledy a nepříjemné poznámky.
Když jsem vybírala dárek pro kamarádku k promoci, chtěla jsem, aby to bylo osobní a milé. Něco, co si jednou připne na náramek a vzpomene si na ten den, na nás dvě a na to, jak jsme spolu prošly tolik etap života. Byla jsem v obchodě sama a tři prodavačky se mi ochotně věnovaly, ukazovaly mi různé přívěsky a chovaly se, jako by jim záleželo na tom, aby mi pomohly vybrat ten správný. Dlouho jsem váhala mezi dvěma srdíčky. Jedno bylo plné s jemným gravírováním a druhé jen obrys, uvnitř kterého byly dvě kočičky. Jelikož kamarádka kočky miluje, zdálo se to být ideální volbou. Prodavačky mě ještě ujišťovaly, že pokud by přívěsek měla nebo by se jí nelíbil, mohu jej do tří měsíců vyměnit bez problému. Všechno působilo hladce a profesionálně.
Jenže když jsem druhý den kamarádce přívěsek slavnostně předala, rozesmála se, otevřela svou krabičku s náramkem a vytáhla úplně stejný přívěsek, jen o něco opotřebovanější. Obě jsme se zasmály té náhodě, ale bylo jasné, že výměna bude potřeba. A tak jsme ještě ten den zamířily zpátky do obchodu, aniž bychom tušily, jak diametrálně odlišné chování nás čeká.
Po návratu do obchodu se vše změnilo
Vešly jsme dovnitř a zatímco včera se na mě všechny usmívaly, dnes se tvářily, jako bychom přišly žádat něco nemožného. Otrávené pohledy, tiché odfrkávání a postoj, který jasně naznačoval, že jsme na obtíž. Řekla jsem, že bychom chtěly přívěsek vyměnit, přesně tak, jak jsme se domluvily předchozí den. Prodavačky se začaly vymlouvat na to, že je před svátky, na to, že nemohou ovlivnit, co přijde, a že bychom si měly vždy koupit to, co zrovna mají v nabídce, nečekat a neváhat. Ještě včera tvrdily, že výměna není žádný problém, a dnes působily, jako bych je žádala o něco nepatřičného.
Řekla jsem, že bychom rády přívěsek pejska, takového, který připomíná mého Yorkshira, protože pro kamarádku to má silný význam. Z tohoto přání se strhla skoro hádka. Tvrdily, že žádného Yorkshira nikdy neměly a že nabízí jen pejska podobného Labradorovi, ale ani toho nemají. Včera byl a je vyprodán. Pak se bavily mezi sebou a přitahovaly si plata s přívěsky, jako by jim někdo bral rodinný poklad. Bylo to zvláštní a vyčerpávající. Nešlo přece o to, kterou rasu pejska nám přívěsek připomíná, ale jen o přívěsek a jestli ho mají nebo ne, a hlavně o náš požadavek výměny. Nerozuměla jsem, proč kolem toho dělají takové drama. Další problém byla vyšší cena již zakoupeného a požadovaného, rozdíl byl asi 3 stovky. Řekla jsem , že si klidně vybereme ještě jeden jiný a doplatíme. Paní vedoucí otáčela oči- nadšením, předpokládám.
Jediná milá prodavačka zachránila celou situaci
Když jsem viděla jejich obličeje, měla jsem chuť se otočit na podpatku a odejít, ale výměnu jsem potřebovala vyřešit. Bohužel nebylo ani z čeho vybírat, prý mají téměř vyprodáno a nové zboží přijde za 2 dny. Ze čtyř prodavaček byla milá jen jedna. Ta jediná pochopila, že nejsme rozmarné zákaznice, ale dvě ženy, které chtějí jen výměnu. Všimla si našeho zklamání a snažila se najít řešení. Nakonec si vzala kontakt na kamarádku s tím, že jakmile přívěsek pejska dorazí, ozve se. Byla v tom upřímná snaha, díky které jsem odcházela alespoň s malou nadějí, že vše dopadne dobře.
Když jsme odcházely, cítila jsem velké zklamání. Chování ostatních prodavaček mě zaskočilo. Jakmile platíte, jsou milé a vstřícné. Jakmile něco potřebujete řešit jinak, stáváte se problémem. Uvědomila jsem si, že ochota není samozřejmá a že sliby se v některých obchodech mění podle toho, zda zrovna držíte v ruce platební kartu.
Celou cestu domů jsem přemýšlela, proč nás to tak zasáhlo. Možná proto, že dárek měl symbolizovat něco hezkého. Možná proto, že jsme čekaly stejné jednání, jaké jsme zažily při nákupu. A možná proto, že někdy stačí jedna špatná zkušenost, aby člověk začal přemýšlet, jestli chce do takového obchodu vůbec znovu vstoupit.
