Hlavní obsah
Lidé a společnost

Stačí přidat do pračky tuto surovinu a bílé prádlo bude zářivější

Foto: Freepik

Nikdy jsem nebyla typ, co by lpěl na domácích vychytávkách po babičce.

Článek

Na rozdíl od mámy, která ještě v devadesátkách máchala bílé košile v lavoru s trochou octa, jsem já spoléhala na moderní prací gely, aviváže a všechny ty zářivé obaly z reklamy. Jenže pak přišel den, kdy jsem vytáhla z pračky povlečení, které kdysi bylo sněhobílé – a teď mě vítalo v odstínu unavené šedi. Ta chvíle mě podráždila víc, než bych čekala. Možná proto, že se mi v hlavě rozběhla vzpomínka na léto u babičky, kdy prádlo na šňůře tak bíle zářilo, až se mi zdálo, že pálí do očí.

Pár dní nato jsem seděla u kávy s kolegyní a nenápadně si postěžovala na tu bílou, co už není bílá. Smála se, že prý to řeší každá ženská, ale jen některé si vzpomenou na to, co fungovalo vždycky. Nenabídla mi žádný supermoderní prášek ani kapsli z televizního spotu, ale obyčejnou radu, která by dnes zněla skoro staromódně – „Hoď tam lžíci jedlé sody, uvidíš.“ V duchu jsem obrátila oči v sloup. Soda? Do pračky? Ale zároveň jsem věděla, že na těchhle obyčejných radách něco bývá.

Ještě ten večer jsem zkusila experiment. Do bubnu jsem přidala své oblíbené bílé tričko, které jsem už pomalu vyřazovala na doma, a přisypala k prášku lžíci sody. Zavřela jsem dvířka a při zvuku otáčejícího se bubnu se mi v hlavě míchaly pochyby s malou jiskrou naděje. Když jsem prádlo vytáhla, první, čeho jsem si všimla, byl pocit… že něco chybí. Ten zašlý závoj, který jsem už brala jako normu, byl pryč. Bílé tričko působilo, jako by se nadechlo. Bylo to zvláštní – ne oslepující čistota z reklamy, ale návrat k té přirozené bělosti, kterou jsem znala z dětství.

Najednou jsem si uvědomila, že to celé není jen o tričku ani o prací rutině. Bylo to malé připomenutí, že spousta věcí v životě se dá vrátit zpátky, když se člověk nebojí zkusit jiný – často jednodušší – způsob. Všichni dnes hledáme složité návody a drahé prostředky, ale možná stačí sáhnout po něčem, co jsme už dávno odložili do šuplíku s nápisem „staré časy“.

Od té doby přidávám sodu do pračky pravidelně. Ne proto, že by mě bavilo mít perfektní bílé prádlo pro instagramové fotky, ale proto, že mi připomíná babiččinu zahradu, léto a šňůru, na které ve větru povlávaly bílé ubrusy. A možná taky proto, že mě naučila jednoduchou pravdu – některé zázraky nestojí víc než pár korun a trochu ochoty věřit, že fungují.

A pokaždé, když vytahuji z pračky bílé tričko, vím, že to není jen látka a vlákna. Je to kousek minulosti, který se dokázal vrátit, aniž by ztratil něco ze své opravdovosti. Možná je to směšné, ale já tomu říkám malý zázrak na jeden prací cyklus.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz