Svíčkovec neboli gaura kvete jako hejno motýlů. Stačí jí slunce, lehká půda a nepřelévat

Svíčkovec je přesně ta rostlina, která na sebe nekřičí barvou ani velikostí, a přesto si jí v zahradě všimnete. Její tenké stonky se pohupují ve větru a drobné květy vypadají, jako by nad záhonem poletovali motýli. Nejčastěji se pěstuje svíčkovec Lindheimerův, který mnoho zahradnictví stále nabízí pod názvem Gaura lindheimeri. V botanických zdrojích ho dnes najdete také jako Oenothera lindheimeri.

Pochází ze Severní Ameriky, hlavně z oblastí Texasu a Louisiany, takže není divu, že má ráda slunce, vzdušné místo a půdu, ve které dlouho nestojí voda. Právě v tom bývá největší rozdíl mezi pěknou, bohatě kvetoucí rostlinou a trvalkou, která po zimě zmizí. Gaura nesnáší těžkou, mokrou zem. Pokud ji zasadíte do jílu, kde se drží voda, bude se trápit a v zimě může snadno odejít.

Na první pohled působí křehce, ale není tak choulostivá, jak vypadá. V dobrých podmínkách vydrží kvést od léta až do podzimu. Květy bývají bílé, růžové nebo tmavě růžové, podle odrůdy. Listy jsou úzké, podlouhlé, někdy se zeleným, jindy lehce načervenalým nebo fialovým nádechem. Celá rostlina může být nižší a kompaktní, ale některé odrůdy dorůstají i kolem jednoho metru. Pak je dobré počítat s tím, že se budou ve větru lehce naklánět.

Nejlépe svíčkovci svědčí slunné stanoviště. Polostín sice zvládne, ale na plném slunci bývá pevnější, kompaktnější a více kvete. Hodí se do trvalkových záhonů, štěrkových výsadeb, k okrasným travám, levanduli, šalvěji, třapatkám nebo sporýši. Krásný je právě tam, kde má prostor se lehce rozvolnit a propojit s okolními rostlinami. V přísně upraveném záhonu může působit trochu neposedně, ale v přírodně laděné zahradě vypadá nádherně.

Půda by měla být propustná, raději lehčí než těžká. Pokud máte na zahradě jílovitou zem, vyplatí se při výsadbě přidat písek, drobný štěrk nebo kompost a záhon trochu nadlehčit. V nádobě je důležitá drenážní vrstva a odtokové otvory. Svíčkovec v květináči vypadá velmi pěkně, ale nádoba nesmí zůstávat po dešti plná vody.

Se zálivkou je lepší držet se při zemi. Mladé rostliny po výsadbě potřebují pravidelně zalévat, aby dobře zakořenily. Jakmile se ujmou, snesou i sušší období. V horkém létě jim samozřejmě voda pomůže, ale nemá smysl je zalévat každý den jen proto, že kvetou. Přemokření je pro ně horší než krátké sucho. Voda by měla jít ke kořenům, ne na listy a květy.

Ani s hnojením to není dobré přehánět. Gaura není rostlina, která by potřebovala silné dávky hnojiva. Příliš mnoho živin může vést k bujnému růstu listů a slabším, vytáhlým stonkům. Na jaře stačí trochu kompostu nebo menší dávka hnojiva pro kvetoucí trvalky. V chudší půdě můžete během sezony lehce přihnojit, ale spíš střídmě.

Během kvetení se dá rostlina občas lehce sestřihnout. Nejde o žádný složitý zásah. Když začne být příliš rozcuchaná nebo po první vlně kvetení ztrácí tvar, můžete ji zkrátit. Často znovu obrazí a pokračuje v kvetení. Na podzim se většinou nestříhá úplně u země. V chladnějších oblastech je lepší nechat část nadzemních stonků jako přirozenou ochranu a větší úklid udělat až na jaře.

Se zazimováním je to u svíčkovce trochu podle místa. V teplejších a sušších zahradách se chová jako trvalka a vrací se další rok. V těžké mokré půdě nebo v chladnějších polohách může být nespolehlivý. Pomůže lehká zimní přikrývka kolem kořenů, například listí, chvojí nebo jemný mulč. Důležité ale je, aby rostlina nestála v zimě ve vlhku. Mokrá zima jí umí ublížit víc než samotný mráz.

Svíčkovec se dá množit semeny i dělením trsů. Na vhodném místě se někdy sám vysemení, takže se na jaře objeví malé nové rostlinky. Ne vždy ale musí přesně odpovídat mateřské odrůdě, hlavně u barevných kultivarů. Pokud chcete zachovat konkrétní barvu a vlastnosti, je jistější koupit sazenici nebo množit dělením.

Bílý svíčkovec působí velmi čistě a elegantně. Hodí se do záhonů, kde nechcete přidávat další výraznou barvu, ale potřebujete pohyb a lehkost. Bílé květy krásně vyniknou vedle okrasných trav, levandule, šanty, šalvěje nebo tmavších listů. Mezi oblíbené bílé odrůdy patří například kompaktní typy vhodné i do menších zahrad a nádob. Bílé gaury se dobře kombinují, protože se netlučou s ostatními barvami.

Růžové svíčkovce jsou výraznější, ale pořád zůstávají jemné. Světle růžové odrůdy působí romanticky, tmavší růžové už v záhonu přitáhnou víc pozornosti. Hodí se k travám, třapatkám, šalvějím, kakostům i letničkám. Jen je dobré hlídat okolní barvy, aby se růžová nebila s ostrými odstíny červené nebo oranžové.

Velkou výhodou gaury je dlouhé kvetení a schopnost přilákat do zahrady opylovače. Motýli, včely i další hmyz ji vyhledávají hlavně v době, kdy je záhon plný květů. Přitom rostlina nepůsobí těžce. I větší trs zůstává vzdušný a záhon díky němu nevypadá přeplněně.

Svíčkovec se hodí pro každého, kdo má rád přirozenější zahrady, lehké trvalkové výsadby a rostliny, které se ve větru jemně pohybují. Není to trvalka do mokrého kouta ani do hlubokého stínu. Když jí ale dáte slunce, propustnou půdu a nebudete ji zbytečně rozmazlovat vodou a hnojivem, odmění se dlouhým kvetením. A právě v tom je její kouzlo. Vypadá křehce, ale na správném místě vydrží překvapivě hodně.

Zdroje:

https://www.rhs.org.uk/plants/386413/oenothera-lindheimeri-g/details

https://plantfinder.mobot.org/PlantFinderDetails.aspx

https://www.gardenersworld.com/how-to/grow-plants/how-to-grow-gaura/

https://www.gardenersworld.com/plants/gaura-lindheimeri-rosyjane/