Článek
Tchán se celý večer tvářil tajemně, jako by měl v rukávu něco, co nám převrátí oslavu vzhůru nohama. A taky že ano. V jednu chvíli se smích mísil se studem a všichni jsme byli v rozpacích, jestli se dívat na sebe, na podlahu nebo na něj.
Byla to rodinná oslava, jakých už máme za sebou desítky. Grilování na zahradě, děti běhající kolem, víno nalité do sklenic a příbuzní, kteří se po čase zase sešli u jednoho stolu. Tchán vždycky patřil mezi ty, co dokážou rozpoutat zábavu. Měl rád historky, rád provokoval a nikdy se nebál jít trochu za hranu. Ten večer ale nasadil laťku ještě výš. Krabici podal své snaše, tedy mně, se spikleneckým úsměvem a očima, které se leskly očekáváním.
Když jsem rozvázala mašli a odklopila víko, nastalo ticho. Uvnitř ležela krajková červená podprsenka, očividně vybíraná nikoli náhodně. Všichni kolem stolu zatajili dech, a pak se ozval výbuch smíchu. Manžel zrudl, tchyně protočila oči, švagrová se dusila záchvatem smíchu a děti nechápavě koukaly, proč se dospělí tak divně smějí. Tchán jen seděl, samolibý a spokojený, že dosáhl přesně toho efektu, který chtěl.
V první vteřině jsem cítila, jak mi hoří tváře. Připadala jsem si jako hlavní aktérka nějaké špatné komedie. Ale pak se to ve mně zlomilo. Nešlo se nezasmát. Bylo to tak absurdní, až mi nezbylo nic jiného než se smát spolu s ostatními. Tchán mezitím vysvětloval, že prý chtěl dát „praktický dárek“, protože prý slyšel, že si často stěžuju na nedostatek hezkého prádla. A že je to jen symbol, že prý ať si vyberu, co chci, a on to zaplatí.
Ten večer se nesl v duchu vtípků, které na tohle téma navazovaly. Podprsenka se ocitla na hlavě jednoho ze synovců, sloužila jako rekvizita k focení a nakonec skončila zavěšená na lampě na terase. Smích nás spojil, ostych se proměnil v rodinnou historku, kterou si budeme připomínat ještě dlouho. I když tchánův humor často balancuje na hraně, tentokrát trefil moment, který nás všechny rozesmál do slz.
Když jsem si večer lehala do postele, přemýšlela jsem, že právě tyhle situace dělají rodinný život živým. Nejsou to perfektní večeře ani dárky zabalené s vkusem, co si člověk pamatuje. Jsou to ty trapné, nečekané chvíle, kdy se smějeme sami sobě a kdy nás jeden bláznivý nápad dokáže přiblížit víc než sto vážných rozhovorů. Tchán možná netušil, jak moc trefil. Vlastně nám všem připomněl, že i stud může být krásně lidský, pokud se sdílí s těmi, které máme rádi.
