Článek
Někdy stačí jeden teplý víkend a člověk začne věřit, že zima je definitivně pryč. Kavárenské zahrádky se zaplní, bundy zůstanou doma a vzduch voní příslibem jara. Jenže konec února umí být zrádný. A letos si s námi počasí hraje znovu.
Poslední dny to vypadalo, že se nad Českem otevřela brána k jaru. Odpolední teploty šplhaly ke třinácti stupňům, někde ještě výš, a slunce dokázalo vytáhnout ven i ty, kteří jinak čekají až na duben. Jenže zatímco přes den bylo příjemně, večer už začínalo být cítit, že tohle je jen přestávka. Rána zůstávala chladná a tráva místy znovu pokrytá jinovatkou.
Za návratem mrazů stojí studený vzduch, který se k nám tlačí od severovýchodu. Laicky řečeno, proudění, které nás ještě před pár dny hladilo teplem, se zadrhlo. Teplejší vzduch od Atlantiku ustoupil a do střední Evropy se znovu dostává chlad. Výsledkem jsou velké rozdíly mezi ránem a odpolednem. Ráno kolem nuly, přes den klidně dvanáct stupňů. Tělo si sotva zvykne a už musí reagovat znovu.
Zvláštní na tom je ten kontrast. Přes den si sednete na lavičku na slunci a máte pocit, že byste klidně mohli vytáhnout lehčí kabát. Večer ale bez čepice a rukavic zase rychle litujete. Je to období, kdy se střídá naděje s realitou. Kdy už člověk plánuje první výlet na kolo, ale ráno škrábe led z čelního skla.
K ochlazení se navíc na konci týdne přidá další jev, který se u nás objevuje častěji, než by se mohlo zdát. Do vyšších vrstev atmosféry nad Českem dorazí saharský prach. Putuje k nám ze severozápadní Afriky podél tlakových útvarů, které ho dokážou zanést tisíce kilometrů daleko. Někdy ho ani nezaznamenáme, jindy se projeví lehce zakalenou oblohou nebo jemným popraškem na autech po dešti.
Je zvláštní si představit, že částice písku z pouště mohou skončit na parapetu v Praze nebo na střeše domu v Brně. Počasí tak propojuje kontinenty způsobem, který si běžně neuvědomujeme. Jeden den proudí teplo z jihu, další den chlad od severu a nad tím vším se vznáší prach z Afriky.
Pro běžný život to znamená jediné. Nepodlehnout iluzi, že jaro už převzalo vládu. Pokud plánujete víkendový výlet, počítejte s chladnými rány a večery. Vrstvení oblečení je teď jistota. Ranní mlhy nebo nízká oblačnost se mohou objevit hlavně při bezvětří a jasné obloze, kdy teplota rychle klesá.
Na druhou stranu právě tyhle dny mají své kouzlo. Jasné, chladné ráno s ostrým světlem dokáže krajinu vykreslit mnohem plastičtěji než zamračený listopad. A když se odpoledne oteplí, vzniká příjemný kontrast, který láká ven. Stačí jen počítat s tím, že návrat domů bude studenější než odchod.
Saharský prach může lehce zbarvit oblohu do jemného oparu, někdy až do narůžovělých tónů při západu slunce. Pokud přijde déšť, můžete si všimnout drobných stop na parapetech nebo autech. Není to nic nebezpečného, spíš zajímavost, která připomene, jak dynamická atmosféra nad námi je.
Zima se tedy ještě úplně nevzdává. Možná si jen naposledy bere slovo, než definitivně ustoupí. Konec února a začátek března bývají přechodové období plné výkyvů. Jednou nás pohladí jarní slunce, podruhé nás probudí mrazivé ráno.
Možná právě tahle nevyzpytatelnost dělá přechod mezi zimou a jarem tak intenzivním. Nutí nás zpomalit, znovu vytáhnout šálu z kapsy a zároveň si vážit každého teplejšího odpoledne. A když si při příštím mytí auta všimnete jemného prachu, můžete si vzpomenout, že k nám dorazil až z daleké pouště. Počasí má zkrátka větší dosah, než se na první pohled zdá.
