Článek
Na Jitku bylo spolehnutí
Jitka pracovala v malé firmě dvanáct let. Vyřizovala objednávky, znala zákazníky a věděla, komu zavolat, když zboží nedorazilo. Když nastoupila nová kolegyně, vedoucí ji posadil vedle ní. Několik týdnů jí Jitka ukazovala program, kontrolovala doklady a odpovídala na otázky. Vlastní práci často dodělávala až po pracovní době. „Říkal, že ode mě se to naučí nejlíp. To mě potěšilo. Když mi potom dal tři tisíce navíc, doma jsem ještě vyprávěla, že mi za to zaučování aspoň něco dali.“
O čtyři tisíce víc
Při hovoru o výplatě kolegyně sama zmínila, s jakým platem nastoupila. Jitka se zarazila. Bylo to o čtyři tisíce víc, než dostávala ona. Ještě se zeptala, jestli mluví o hrubém základu bez odměn. Mluvila. „Nejdřív jsem si říkala, že jsem něco špatně pochopila. Vždyť jsem jí ještě ten den vysvětlovala, jak opravit fakturu. Na ni jsem se ale zlobit nechtěla. Řekla si o peníze a dostala je. Já si o přidání říkala už loni.“ Tehdy jí vedoucí vysvětlil, že firma musí šetřit. Uvěřila mu a dál pracovala za stejných podmínek.
Další odměna místo přidání
Druhý den za ním zašla. Rozdíl nepopřel. Nová kolegyně by za méně nenastoupila a on potřeboval místo obsadit. Jitka se zeptala, jestli jí tedy plat dorovná. Začal vysvětlovat, kolik firmu stojí provoz, a nakonec jí nabídl další jednorázovou odměnu. „Řekla jsem, že nechci odměnu. Chci za svou práci každý měsíc aspoň tolik, kolik má člověk, kterého jim zaučím. Odpověděl, že jsem rozumná a přece vím, jak to tady chodí. Jenže já už nevěděla, co na to říct. Na novou kolegyni peníze měl, u mě se pokaždé našel důvod, proč to nejde.“
Doma začala prohlížet nabídky práce. Manžel se ptal, jestli chce před šedesátkou opravdu začínat jinde. Sama se toho bála. Byla zvyklá na lidi i na práci a představa zkušební doby ji znervózňovala. Přesto odpověděla na jeden inzerát. Na pohovoru se podrobně ptali, co všechno umí, a nabídli jí o něco víc, než požadovala v dosavadní práci. Podepsala smlouvu s nástupem po skončení výpovědní doby. „Když jsem přinesla výpověď, vedoucí mi nabídl přesně to přidání, o které jsem žádala. Prý jsem měla říct, že jinak odejdu. Řekla jsem mu, že jsem chtěla přidat. Vyhrožovat odchodem mě tehdy nenapadlo.“
Ještě sepsat postupy
Před odchodem dostala za úkol sepsat postupy pro člověka, který nastoupí po ní. Vedoucí jí připomněl, ať nezapomene na výjimky u jednotlivých zákazníků. „Pak se zeptal, jestli mi můžou zavolat, kdyby si s něčím nevěděli rady. Řekla jsem, že budu v nové práci a nebudu mít čas řešit jejich objednávky. Odpověděl, že by šlo jen o pár minut. Vrátila jsem se k tomu návodu a požádala, ať mě ho nechá dopsat.“
