Článek
U babičky bývalo dobře i bez velkých dárků
Hana má desetiletého vnuka Matěje a odmalička se snažila, aby spolu měli hezký vztah. Když byl malý, často u ní spal, chodili na výlety, pekli spolu buchty a v létě trávili celé odpoledne na zahradě. Nikdy neměla potřebu kupovat mu drahé věci. K narozeninám dostal něco, co si přál, k Vánocům také, ale během roku spíš knížku, něco dobrého nebo drobnost. „Měla jsem pocit, že za mnou jezdí proto, že je mu u mě dobře. Nikdy mě ani nenapadlo, že bych si jeho přízeň měla kupovat,“ říká Hana. Druhá babička byla vždycky trochu jiná. Měla víc peněz a ráda je dávala najevo i prostřednictvím dárků. Dokud byl Matěj malý, Hana tomu nevěnovala pozornost.
S věkem začaly být dárky mnohem dražší
Jenže poslední dva roky už nešlo o autíčko nebo stavebnici. Od druhé babičky přišly drahé boty, chytré hodinky, drahá sluchátka a naposledy dokonce nový mobil. A s tím se začalo měnit i Matějovo chování. Když se rodiče zeptali, kde chce strávit víkend, stále častěji si vybíral právě druhou babičku. Hana si nejdřív říkala, že je to náhoda. Pak si ale všimla, že před každou návštěvou Matěj zjišťuje, jestli tam pro něj něco není. „Jednou mi úplně bez rozpaků řekl, že tam pojede raději, protože druhá babička mu slíbila nové boty. Zabolelo mě to, i když jsem věděla, že je to ještě dítě,“ přiznává.
Hana odmítla začít soutěžit
Dcera jí jednou opatrně naznačila, že by Matějovi mohla občas koupit něco většího také. Hana to ale odmítla. Ne proto, že by na to neměla, ale protože nechtěla, aby se z jejich vztahu stala soutěž o dražší dárek. „Kdybych mu koupila telefon já, příště by druhá babička koupila něco ještě dražšího. Kam bychom se dostaly? Já chci být jeho babička, ne obchod,“ říká. Přesto ji mrzelo, když dřívější společné soboty začaly mizet a Matěj se někdy ukázal jen na chvíli.
Jedna věta jí potvrdila, čeho se bála
Nedávno se Matěj po delší době sám ozval, že by u Hany chtěl strávit víkend. Měla radost a už přemýšlela, co spolu podniknou. Když pro něj dcera v pátek přijela, Matěj se ještě ve dveřích zeptal, kdy zase pojede k druhé babičce. Prý mu totiž naznačila, že pro něj má překvapení. Hana se jen pousmála. „V tu chvíli mi došlo, že ty častější návštěvy opravdu nejsou náhoda. Jen doufám, že jednou pochopí, že ne všechno, co člověk od babičky dostane, se dá zabalit do krabice.“
