Článek
Mělo to být léto století. Tak aspoň zněly předpovědi. Čekali jsme tropické dny, rozpálené večery, rozpálený asfalt i pokožku – a místo toho? Pořád nějak zataženo, občas zaprší, a když už se oteplí, je to spíš takové to teplo „na mikinu“. Ale možná není všechno tak černobílé, jak to vypadá z okna.
V druhé půlce května se začalo mluvit o tom, že přichází historicky nejteplejší léto. Vědci, modely, grafy. Jenže jak to často bývá – něco, co platí pro Evropu jako celek, se nemusí vůbec týkat Česka. A taky že neplatí. Zatímco jih Evropy se peče a Skandinávie zažívá doslova výheň, my tady máme počasí, které spíš připomíná dětství na chatě. Když bylo odpoledne dusno, ale večer přišel déšť. Když se po ránu dýchalo do oken a nikomu to nepřišlo divné.
Jestli něco letos selhalo, tak možná naše očekávání. Ne předpovědi. Letní výhledy opravdu počítaly s teplejším klimatem – ale ne u nás. Na jihu Itálie, v Řecku nebo třeba v Norsku se skutečně teploty šplhají ke čtyřicítkám. Jen střední Evropu si vzaly do parády tlakové níže a místo slunce přinesly vláhu a oblačnost. Je to jako návrat o pár dekád zpátky, do doby, kdy léto nebylo jen o grilovačkách, ale i o bouřkách a pláštěnkách.
Když si to člověk připustí, vlastně to má svoje kouzlo. Ulice nevoní přepáleným horkem, ale mokrým asfaltem. Lesy nejsou vyschlé, ale sytě zelené. A večer si klidně zapnete svetr a rozsvítíte lampičku, aniž byste cítili výčitky, že nejste někde venku. Tohle léto nepřipomíná poslední roky – spíš ty, které si pamatují naše babičky.
Možná jsme si za poslední dekádu zvykli na to, že červenec a srpen znamenají suchá pole, popraskané trávníky a teploty, které dusí i v noci. A pak přijde rok, který jako by šlápl na brzdu. Podle statistik jsou sice hodnoty teplot zhruba průměrné, ale opticky to tak nevypadá – chybí totiž ty výkyvy, na které jsme byli zvyklí. Žádné třiatřicítky, žádné saharské dny. Místo toho: plynulý, mírný průběh. A sem tam déšť.
Někdo to může vnímat jako zklamání. Ale kdo má rád výlety, přírodu nebo jednoduše odpočinek bez všudypřítomného horka, ten možná tajně jásá. Mnohé turistické cíle nejsou tak přelidněné. Hory nejsou vyprahlé. Rybníky se dají využít nejen ke koupání, ale i k pokojnému posezení na molu. A města? Města dýchají. Tohle je to léto, které se dá zažít bez klimatizace.
Pokud hledáte ideální čas na výlet po Česku, právě tohle období má nečekané kouzlo. Vlakem do Beskyd, pěšky kolem přehrad, na kole podél Labe nebo jen na chalupu. S knihou, s dekou a s tím, že venku může zapršet – a vám to vůbec nebude vadit. Právě naopak. I kavárny působí útulněji, když za oknem poprchává a vy si v teple dáváte koláč.
Pravda, pokud vás láká Středomoří, asi letos nedostanete to, co jste čekali. I tam se totiž počasí zlobí. Vlna veder tam sice přišla, ale stejně rychle ustoupila, a teď panuje nejistota – tropy nejsou všude samozřejmostí. Navíc, když na jihu peče, není to výhra. Padesátistupňová vedra v Turecku nebo Sicílie s teplotami nad 45 stupňů – to už není léto na dovolenou, ale spíš výstraha.
Z meteorologického hlediska tak zažíváme zajímavý rok. Ne, není to návrat do doby ledové. Ani konec klimatické změny. Spíš připomínka, že příroda umí překvapit. A že i v době, kdy už jsme si zvykli plánovat léto podle grafů a modelů, umí přijít něco, co nás zaskočí – a třeba i potěší.
Takže co se vlastně pokazilo? Možná nic. Možná se jen vrátilo léto, jaké jsme kdysi znali. S vrabci v kalužích, s odpoledními přeháňkami a s večery, které lákají na čaj místo prosecca. A kdo ví – třeba si na tohle zvláštní, podivně normální léto budeme za pár let pamatovat s úsměvem.
Zdroje: www.novinky.cz
