Článek
Vždyť je to jen pár hodin v sedadle, řeknete si. Vezmu si něco vzdušného, lehkého – třeba žabky, sandály, aby nohy dýchaly. Jenže právě tyhle „letní“ boty mohou být tím nejhorším rozhodnutím před odletem. A není to jen o stylu nebo pohodlí.
Když se na letišti rozhlédnete, uvidíte různé módní přístupy k létání – někdo v teplákovce, někdo jako z přehlídkového mola, někdo se schovává v mikině s kapucí, někdo šmajdá v pantoflích. Ale pokud jde o boty, zkušenější cestovatelé volí jinou taktiku. Pohodlné, pevné, uzavřené. Důvodů je víc, než by se na první pohled mohlo zdát – od bezpečnosti až po nečekané „nástrahy“ běžného letu. Není žádné psané pravidlo, co si obout, ale zvažte sami.
Letadlo totiž není procházka po pláži. A pokud dojde k mimořádné situaci – třeba rozbití skla, požáru, nebo evakuaci – každá sekunda může hrát roli. V ten moment oceníte, že máte na nohou boty, které drží, chrání a umožňují rychlý pohyb. V žabkách? S těmi by se dalo maximálně přejít z lehátka k baru, ale běžet v nich uličkou mezi sedadly plnou zavazadel? To zní spíš jako noční můra.
Ani během poklidného letu ale nejsou otevřené boty výhra. Stačí návštěva toalety v druhé polovině cesty. Podlaha už dávno není taková, jakou ji posádka nachystala po nástupu. Kapky tekutiny na zemi? Není dobré hádat, čím přesně jsou. A bosá noha nebo jen tenká podrážka sandálu to opravdu nefiltruje. Navíc, kdo někdy seděl u uličky, ví, že noha omylem vystrčená do prostoru může být snadno přejetá vozíkem nebo kufrem. V ten moment oceníte i obyčejné tenisky.
Je tu i další, méně nápadný faktor – teplota. Kabiny letadel bývají klimatizované dost důrazně. Zatímco v letní hale jste si připadali jako v sauně, na palubě může být chladno až nepříjemně. A to zvlášť v noci, kdy posádka cíleně snižuje teplotu, aby se cestujícím lépe spalo. V předních řadách nebo u oken to pak občas připomíná spíš horskou chatu než tropy. Holé prsty u nohou pak mohou docela trpět. A není nic horšího, než když si kvůli mrazivému letu zaděláte na nachlazení ještě před příjezdem na místo.
Možná si říkáte – ale vždyť při evakuaci stejně musejí cestující sundat boty, kvůli skluzavce. Ano, v některých případech to platí, hlavně pokud jde o boty na podpatku. Ale i tak je lepší mít ponožky, které nohu aspoň trochu chrání. A když už ponožky, tak proč ne i uzavřenou obuv?
Nejde o strašení ani o módní policii. Jde o praktický pohled na cestování. Sandály, žabky, pantofle – všechno to může být fajn na hotelové chodbě nebo na cestu k bazénu. Ale do letadla? Tady se víc než kde jinde hodí trochu předvídavosti. A není to žádná velká oběť – kvalitní tenisky nebo lehké plátěné boty poslouží stejně dobře, vypadají dobře a ještě vás ochrání před tím, co by vás mohlo překvapit.
Na letištích to ostatně vidí podobně – třeba v Londýně-Lutonu doporučují svým cestujícím pevnou obuv s nízkou podrážkou. A nejen kvůli bezpečnosti, ale i pohodlí během letu. Není nic horšího než znecitlivělá noha, když se snažíte natáhnout a trochu si ulevit v prostoru, který je na šířku možná menší než vaše domácí křeslo. Když se pak nohou dotknete kovové tyče, nebo vás někdo nešikovně kopne do prstů, pevná bota to všechno trochu utlumí. A vám nezůstane modřina na památku.
Takže – co si z toho odnést? Možná příště při balení zkuste obětovat trochu letní ležérnosti a vsadit na jistotu. Nikdo neříká, že musíte sedět celý let v pohorkách, ale obyčejné, lehké, pohodlné boty, které vám sedí a podrží vás i v nečekaném momentu, jsou prostě sázka na jistotu.
Létání samo o sobě bývá plné nejistot – zpoždění, turbulence, přestupy. Nemusíme si přidávat další komplikace špatnou obuví. Někdy stačí maličkost – a celý let je o poznání příjemnější. A nohy, ty vám poděkují jako první.
