Článek
Staré kolo je věc, kterou člověk většinou odloží někam za garáž s tím, že se jednou opraví. Jenže ten den často nepřijde. Pneumatiky změknou, řetěz zrezne, sedlo popraská a kolo stojí roky bez využití. Přitom má pořád něco, co nové zahradní dekorace nemívají. Tvar, linku, lehkost a trochu příběhu.
Právě proto jsme ho nechtěli natírat tak, aby vypadalo jako nové. Naopak. Chtěli jsme využít jeho starý vzhled a udělat z něj úzký odkládací stolek ke zdi. Něco mezi policí, konzolovým stolkem a dekorací. Takový kus se hodí na terasu, k venkovní kuchyni, do průjezdu, k bílé cihlové zdi nebo na krytou verandu. Nezabere moc místa, ale okamžitě přitáhne pozornost.
Nejdřív je potřeba vybrat správné kolo. Nemusí být pojízdné, ale rám musí držet pevně. Když se celé kroutí, chybí část vidlice nebo jsou kola úplně rozpadlá, bude práce složitější. Ideální je staré městské nebo pánské kolo s rovným rámem, protože na něj se deska připevňuje nejlépe. Dámské kolo může fungovat také, jen bude potřeba jinak vyřešit oporu pro polici.
Kolo jsme nejdřív očistili kartáčem. Nešlo o to udělat z něj výstavní kus, spíš odstranit prach, pavučiny a odlupující se rez. Povrchová rez vůbec nevadí. Venku působí přirozeně a ke dřevu se hodí. Tam, kde rez špinila na dotek, jsme kov lehce přebrousili a přetřeli bezbarvým venkovním lakem. Díky tomu zůstala patina, ale rám se už tolik nedrolí.
Pak přišla na řadu deska. Nemusí být široká. Právě úzká dlouhá police vypadá na kole nejlépe, protože kopíruje jeho tvar a nepůsobí těžkopádně. Použít se dá staré prkno, zbytek masivní police, fošna nebo hladká deska z palety. Důležité je, aby byla rovná a dost pevná. Pokud bude stolek venku, dřevo je nutné natřít olejem, lazurou nebo venkovním lakem. Jinak se po pár deštích začne kroutit.
Desku jsme položili nad rám tak, aby vedla zhruba od řídítek dozadu k nosiči. Vznikne tím dlouhá odkládací plocha, na kterou se vejdou květináče, lucerna, menší truhlík, balíčky se semínky, zahradní nůžky nebo třeba hrnek s kávou. Není to jídelní stůl a nemá se tak ani tvářit. Je to lehká odkládací plocha, která funguje hlavně u zdi.
Upevnění je nejdůležitější část celého nápadu. Deska nesmí jen ležet na rámu. Přichytili bychom ji kovovými objímkami, třmeny nebo pevnými pásky kolem horní trubky rámu a zadního nosiče. Pokud má kolo původní nosič, je to velká výhoda. Právě na něm může deska vzadu dobře sedět. Vepředu se dá opřít o řídítka nebo o malou podpěru připevněnou k rámu. Všechno musí být utažené tak, aby se deska nehoupala.
Pokud má stolek stát u zdi, kolo je dobré nenápadně zajistit. Nestačí ho jen opřít. Vítr, pes nebo nešikovné zavadění dokážou udělat svoje. Nejjednodušší je přichytit rám ke zdi tenkým drátem, kovovým háčkem nebo černou stahovací páskou, která nebude skoro vidět. Kola mohou stát v jednoduchých zarážkách, aby se nerozjížděla. Výsledek pořád vypadá lehce, ale ve skutečnosti drží pevně.
Velmi hezky působí, když se ke kolu přidá ještě menší bedýnka na řídítka. Může být dřevěná, kovová nebo proutěná. Dá se do ní vložit květináč, sezónní dekorace nebo drobnosti, které nechceme mít volně na desce. Na zadní část se dá položit truhlík s převislými rostlinami. Jen je potřeba myslet na váhu. Staré kolo není regál z masivu. Čím lehčí doplňky, tím lépe bude celek působit.
K bílé zdi se hodí tmavý rám a přírodní dřevo. Pokud je zeď cihlová nebo kamenná, může být kolo klidně světlejší. U moderní terasy bych nechala jen jednoduchou desku, jednu lucernu a zelené rostliny. U venkovského domu se dá přidat plechový květináč, stará konvička, keramický obal nebo bylinky v květináčích. Důležité je nepřehnat to. Když na desku dáme příliš mnoho věcí, ztratí se samotné kolo.
Takový stolek má ještě jednu výhodu. Dá se měnit podle ročního období. Na jaře na něj přijdou primulky, cibuloviny nebo malé nádoby s bylinkami. V létě mu sluší muškáty, levandule, petúnie nebo skleněná lucerna. Na podzim vřesy, dýně a suché větvičky. V zimě chvojí, světýlka a pár šišek. Základ zůstává stejný, ale kout u zdi pokaždé vypadá trochu jinak.
Pokud má kolo stát venku celý rok, je lepší umístit ho pod střechu nebo aspoň ke chráněné zdi. Déšť mu nevadí hned, ale dlouhodobě ničí dřevo i kov. Jednou za čas se vyplatí zkontrolovat šrouby, objímky a nátěr desky. Když se dřevo začne vysušovat, stačí ho lehce přebrousit a znovu natřít. Není potřeba nic složitého.
Největší kouzlo je v tom, že výsledek nepůsobí jako koupená dekorace. Staré kolo zůstane kolem, jen dostane nový úkol. Z místa, které by jinak bylo prázdné, vznikne úzký stolek, police i výrazný prvek najednou. A právě to mám na podobných nápadech ráda. Nevyžadují velký rozpočet, jen dobré oko a chuť nevyhodit věc, která může ještě udělat parádu.
