Článek
Pro ekonomiku, kterou energie pohánějí, to znamená často enormní růst nákladů a také z řad developerů občas zazní názor, že by stát měl firmám více pomoci. Samozřejmě by se mi rovněž líbila nějaká ta veřejná pomoc v situaci, kdy se poptávka po nových bytech meziročně propadá o desítky procent. Jenže podnikání má vždy nějakou rizikovou složku a jako můžete zázračně zbohatnout, můžete i zkrachovat. To je prostě třeba brát v úvahu. Představa, že má platit jen to první, ale už ne to druhé, protože před pádem firmy zachrání štědrá ruka státu, je podle mě lichá.
Pomoc navíc vždycky někdo musí zaplatit, takže půjde jen o peníze, které nám vláda vytáhne z kapes nebo si je spíše půjčí na vrub našich dětí. Stav veřejných financí je momentálně žalostný. Státní dluh vzrostl za první polovinu letošního roku podle ministerstva financí o dalších bezmála 250 miliard na 2,7 bilionu korun. To je na každého obyvatele Česka zhruba 270 tisíc korun, které už jsme utratili ze své budoucnosti. Pod dojmem těchto čísel musí být každému jasné, že o pomoci, jakou nabízí svým podnikům třeba Německo, si můžeme nechat jen zdát. My na rozhazování nemáme.
Hospodářství musí složitou dobu přežít, a je pro to třeba udělat všechno, co jde. Mně bude upřímně řečeno stačit, když nám stát nebude dělat problémy, čímž mám na mysli zejména povolování staveb ale i další pravidla podnikání, a nebude trh ještě více destabilizovat. Koneckonců období rozdávání peněz už jsme zažili během pandemie covidu-19 a co z toho máme? Dvojcifernou inflaci, která dopadá na všechny, tedy i na ty, kteří nedostali nic.
