Nejobávanější vodní plocha na Zemi, kde vlny dosahují až 24 metrů

Mezi nejjižnějším cípem Jižní Ameriky a severním výběžkem Antarktidy leží jedna z nejnebezpečnějších a nejobávanějších vodních ploch na naší planetě. Drakeův průliv, pojmenovaný po anglickém mořeplavci siru Francisi Drakeovi, představuje místo, kde se setkávají vody Atlantického a Tichého oceánu v divokém tanci, který nemá na Zemi obdoby.

Drakeův průliv se rozprostírá v šířce přibližně 800 kilometrů mezi mysem Horn na jihu Chile a Jižními Shetlandskými ostrovy náležejícími k Antarktidě. Tato relativně úzká vodní cesta je klíčovým spojením mezi dvěma největšími oceány světa a zároveň místem, kde se odehrávají jedny z nejextrémnějších přírodních jevů na naší planetě.

Průliv je součástí tzv. Jižního oceánu, který obklopuje Antarktidu. Jeho strategický význam byl po staletí nesmírný - před otevřením Panamského průplavu v roce 1914 představoval jedinou námořní cestu spojující Atlantik s Pacifikem. I dnes zůstává důležitou trasou pro vědecké expedice a turistické plavby směřující k „bílému kontinentu“.

Existuje několik klíčových faktorů, které činí tuto oblast tak nebezpečnou:

Drakeovým průlivem prochází nejmocnější oceánský proud na Zemi - Antarktický cirkumpolární proud. Tento kolosální proud přenáší ohromující množství vody - přibližně 175 milionů krychlových metrů za sekundu. Pro představu, je to více než stonásobek objemu všech řek světa dohromady.

Proud obíhá celou Antarktidu bez přerušení pevninou, což mu umožňuje nabrat enormní sílu. V Drakeově průlivu je tento proud nucen projít relativně úzkým hrdlem mezi kontinenty, což ještě zvyšuje jeho rychlost a intenzitu.

Oblast je známá jako „Řvoucí čtyřicítky“ a „Zuřící padesátky“, což odkazuje na zeměpisné šířky, kde převládají extrémně silné západní větry. Tyto větry, prakticky neomezované žádnou pevninou, mohou dosahovat rychlosti přes 100 km/h a vytrvat po mnoho dní.

Když tyto mocné větry působí na oceánský proud ve stejném směru, výsledkem jsou monumentální vlny, které mohou dosáhnout výšky až 24 metrů (80 stop). Takové vlny představují smrtelné nebezpečí i pro moderní plavidla.

Relativně mělké dno průlivu v kombinaci s prudkými změnami hloubky způsobuje, že vlny se zde „vzpřimují“ a stávají se strmějšími. Podmořské hřebeny a náhlé změny hloubky vytvářejí podmínky, kdy se energie vln koncentruje a vytváří obzvláště nebezpečné podmínky pro plavbu.

Drakeův průliv nese jméno anglického korzára a objevitele sira Francise Drakea, ačkoli on sám jím pravděpodobně nikdy neproplul. V roce 1578 jeho loď zanesly bouře jižně od Ohňové země, což naznačilo existenci otevřeného moře mezi Jižní Amerikou a tehdy neznámou Antarktidou.

První zdokumentovanou plavbu průlivem uskutečnili holandští mořeplavci Willem Schouten a Jacob Le Maire v roce 1616. Jejich objev otevřel novou námořní cestu, která umožnila lodím obeplout Jižní Ameriku bez nutnosti riskovat nebezpečné úžiny Magalhãesova průlivu.

Po staletí představoval Drakeův průliv kritickou, avšak extrémně nebezpečnou trasu pro obchodní lodě. Historické záznamy jsou plné příběhů o ztroskotáních a tragédiích, které se zde odehrály. Oblast kolem mysu Horn se stala hřbitovem stovek lodí a tisíců námořníků.

V současnosti má Drakeův průliv zásadní význam pro vědecký výzkum. Antarktický cirkumpolární proud hraje klíčovou roli v globálním klimatickém systému, neboť přenáší teplo a živiny mezi oceány a izoluje Antarktidu od teplejších vod severněji položených oceánů.

Vědci zde studují:

Průliv je také významnou trasou pro výzkumné a turistické expedice směřující k Antarktidě. Každoročně jím proplouvají desítky lodí převážející vědce a dobrodružné turisty toužící spatřit nejodlehlejší kontinent Země.

Drakeův průliv představuje unikátní ekosystém. Míšení vod z různých oceánů vytváří podmínky bohaté na živiny, což podporuje rozmanitý mořský život. Oblast je domovem mnoha druhů velryb, tuleňů, tučňáků a mořských ptáků.

Zvláště pozoruhodné jsou zde:

I s moderními technologiemi zůstává plavba Drakeovým průlivem výzvou. Turistické a výzkumné lodě směřující k Antarktidě musí pečlivě plánovat své cesty a být připraveny na extrémní podmínky.

Cestující na těchto lodích často zažívají to, čemu se říká „Drakeova daň“ - období intenzivní mořské nemoci, kdy loď překonává rozbouřené vody průlivu. Pro mnohé je to cena, kterou jsou ochotni zaplatit za možnost navštívit poslední skutečnou divočinu na Zemi.

V posledních letech se stala populární i letecká alternativa, kdy turisté přelétají průliv letadlem a vyhnou se tak několikadenní náročné plavbě. Tento způsob dopravy je však závislý na příznivém počasí a je podstatně nákladnější.

S postupujícími klimatickými změnami se mění i charakter Drakeova průlivu. Vědci pozorují změny v síle a směru Antarktického cirkumpolárního proudu, což může mít dalekosáhlé důsledky pro globální klimatický systém.

Oteplování oceánů a tání ledovců v Antarktidě ovlivňují teplotu a slanost vod v průlivu, což může narušit křehkou rovnováhu místních ekosystémů. Tyto změny jsou předmětem intenzivního vědeckého výzkumu, neboť mohou mít dopady na celou planetu.

Drakeův průliv zůstává jedním z posledních skutečně divokých míst na naší planetě. Jeho extrémní podmínky, monumentální vlny a nespoutaná síla přírody nám připomínají, že navzdory všem technologickým pokrokům zůstávají některé části našeho světa nezkrocené a plné majestátní, někdy děsivé krásy.

Tato vodní cesta mezi dvěma kontinenty a dvěma oceány není jen geografickým útvarem - je to živoucí symbol síly přírody a zároveň klíčový prvek v komplexním systému, který udržuje klimatickou rovnováhu naší planety. Jak budeme pokračovat v poznávání a ochraně našeho světa, Drakeův průliv bude i nadále hrát svou nezastupitelnou roli jako jedna z nejpozoruhodnějších a nejobávanějších vodních ploch na Zemi.

Poznámka: Článek byl vytvořen na základě vědeckých poznatků a faktů o Drakeově průlivu. Pokud máte zájem o další informace nebo plánujete návštěvu Antarktidy, doporučuji konzultovat aktuální vědecké publikace a specializované cestovní kanceláře zaměřené na polární expedice.