Článek
Rozsáhlá archeologická studie publikovaná v prestižním časopise Proceedings of the National Academy of Sciences (PNAS) přináší zásadní zjištění o vývoji sociální nerovnosti v lidských dějinách. Analýza více než 50 000 starověkých obydlí z přibližně 1 000 archeologických lokalit po celém světě za období posledních 10 000 let ukazuje, že ačkoliv je nerovnost v lidských společnostech široce rozšířená, není nevyhnutelným důsledkem zemědělství, populačního růstu či vzniku formálního vedení. Studie naznačuje, že úroveň nerovnosti je spíše formována politickými rozhodnutími a strukturami správy.
Po dlouhou dobu převládal v historických a ekonomických vědách předpoklad, že s přechodem k zemědělství, vznikem hierarchických struktur vedení a růstem populačních center zákonitě dochází k nárůstu sociální a ekonomické nerovnosti. Nicméně, tato nová, rozsáhlá studie vedená Garym Feinmanem z Field Museum v Chicagu a Timem Kohlerem z Washington State University, zpochybňuje tento tradiční pohled na vývoj lidských společností.
Vědci v rámci projektu Global Dynamics of Inequality (GINI) shromáždili rozsáhlý soubor dat o velikosti starověkých obydlí, který sloužil jako zástupný indikátor bohatství domácností. Na základě těchto dat vypočítali Giniho koeficient, standardní míru nerovnosti, pro různé společnosti v průběhu 10 000 let lidské historie. Tento unikátní přístup umožnil poprvé empiricky a systematicky zkoumat vzorce nerovnosti v takto rozsáhlém časovém a geografickém měřítku.
Studie analyzovala sídliště budovaná od konce pleistocénu (před více než 11 700 lety) až po nástup evropského kolonialismu v Severní Americe, Mezoamerice, Evropě a Asii. K překvapení vědců se ukázalo, že úroveň nerovnosti vykazovala značnou variabilitu v čase i prostoru.
„Tradiční myšlení předpokládá, že jakmile máte větší společnosti s formálními vůdci, nebo jakmile máte zemědělství, nerovnost se nevyhnutelně výrazně zvýší,“ vysvětluje Gary Feinman. „Míra nerovnosti, kterou jsme na těchto archeologických lokalitách zjistili, je však poměrně proměnlivá, což naznačuje, že neexistuje jeden univerzální vzorec vývoje. Jinými slovy, na rozdíl od dosavadních vědeckých teorií neexistuje jediné vysvětlení, proč se lidské společnosti stávají ekonomicky nerovnými.“
Klíčovým zjištěním studie bylo, že ačkoli nerovnost často korelovala s populačním růstem a vznikem složitějších hierarchických vládních struktur, tento trend nebyl zdaleka univerzální. V mnoha případech lidská společenství vyvinula efektivní systémy a mechanismy, které omezovaly koncentraci bohatství a mírnily sociální rozdíly. Tyto mechanismy zahrnovaly například kooperativní instituce, systémy kolektivního rozhodování a specifické formy správy, které upřednostňovaly rovnostářštější distribuci zdrojů.
„Naše analýza jasně ukazuje, že lidská volba, způsob správy a míra spolupráce hrály významnou roli při potlačování nerovnosti v určitých historických obdobích a geografických oblastech,“ dodává spoluautor studie Tim Kohler. „To znamená, že nerovnost není neměnnou konstantou lidské existence, ale spíše výsledkem konkrétních společenských a politických rozhodnutí.“
Jinými slovy, archeologický záznam nám poskytuje důkazy o tom, že nerovnost v minulosti nebyla neměnná. Mohla být formována, jí bylo možné aktivně odporovat nebo mohla být usměrňována v závislosti na tom, jak se lidské společnosti rozhodly organizovat svou správu, podporovat spolupráci a strukturovat své sociální a ekonomické systémy. V současné době, kdy se globálně potýkáme s rostoucími nerovnostmi, mohou být tyto tiché, ale výmluvné svědectví z minulosti mocnou připomínkou: naše současnost není předurčena a budoucnost naší společnosti závisí na našich kolektivních rozhodnutích.
