Článek
Dnes ráno jsem se hádala o mělké minulosti naší doby, kdy západní a i východní Němci si k nám do ČR jezdili vyvětrat své žlázy. Slušně řečeno.. Stole český už je prostřeno a to i pro ty naše živé kousky, protože v rodinách nízko prahových se promlčují covidové preclíky a housky, hříchy nové doby … A co by inflační svět s Ukrajinkama na dávkách , svět umí být tak tichým a mít strach. Bylo tomu tak vždy, dopaminergní dráhy si vybírají své daně a hormóny štěstí myslí jen na ně. Že to žádají, se netají a obnovit dopaminergní centrum se nedá potají, k tomu chlapy potřebuji sex . Zákonitost? Asi ano. A v tuto chvíli vzteku , mi do hlavy přišla myšlenka, která tam zůstává jako domněnka a začíná si hledat své argumenty… Chce své místo a třeba jím budeš i ty!! Kolik máme rodin s dětmi v bídě? Kolik domáctností s dětmi žije na dně a pod ekonomickým prahem? Kolik to je procent? Naše děti zažili válku? To je toho tolik? Zas další pováleční sobci? Sotva jsme se z jednoho maléru vyhrabali a ta poválečná generace sobeckosti pomalu vymírá, zas vytvoříme jinou takovou generaci? Krátkozrakost sametové revoluce? Nevím, asi uvažuji moc prudce , ale pro toto potřebuji argumenty a důkazy! A co když je to pravda, umí jedna doba tu druhou podrazit! Děti jsou ti první!!!
Nevím
