Když je harf víc, je tam i víc andělů. Ve Zlíně vznikl soubor, který boří představy o harfě.

Harfa nemusí znít jen v koncertním sále a nemusí hrát pouze klasiku. Zlínské harfy spojují mladé hudebníky, několik generací hráčů i různé hudební světy. Vedle Beethovena si troufnou třeba na Aerosmith. Za neobvyklým souborem stojí harfistka a pedagožka ZUŠ Morava Lucie Fajkusová.

Harfa má pověst výjimečného nástroje. Elegantního, trochu tajemného a možná i vzdáleného běžnému hudebnímu světu. Když se ale na jednom pódiu sejde harf několik, přidají se k nim klávesy, elektrická kytara nebo rytmika a zazní třeba rocková klasika od Aerosmith, všechny zažité představy o harfě se začnou rychle rozplývat.

Přesně takový hudební svět už více než deset let vytváří ve Zlíně harfistka a pedagožka Lucie Fajkusová. Stojí za vznikem souboru Zlínské harfy, který propojuje mladé hudebníky a ukazuje, že harfa rozhodně nemusí být jen sólovým nástrojem pro klasickou hudbu.

Myšlenka na společné hraní několika harf se u Lucie Fajkusové zrodila už během studií na Pražské konzervatoři u profesorky Libuše Váchalové.

Právě tam podobný harfový soubor sama zažila. A díky němu také poprvé vycestovala do zahraničí. Cesta vedla do Berlína, kde soubor vystoupil v německé televizi.

Silným zážitkem ale nebyla jen televize nebo samotná cesta do Německa. Především poprvé poznala, jaké to je, když společně hraje několik harf.

„Dodnes si pamatuji to nadšení a úžas, nejen z televize, ale hlavně ze způsobu hry, který jsem do té doby nezažila. Už jsem předtím hrála v orchestru, kde je člověk obklopený různými nástroji, ale stále je sám za sebe. V takovém souboru se stává součástí všech a jeho zvuk se díky dalším harfám mnohonásobně znásobí,“ vzpomíná.

Myšlenka vytvořit jednou něco podobného v ní zůstala.

Soubor vznikl ještě předtím, než Lucie Fajkusová začala působit na ZUŠ Morava. Ve Zlíně tehdy vedla vlastní Harfovou školu Zlín, kde učila děti i dospělé.

A právě tato různorodost se promítla také do začátků Zlínských harf. Vedle sebe hráli malí harfisté i dospělí žáci.

Na jeden z prvních velkých koncertů vzpomíná Lucie dodnes. Uskutečnil se v kostele ve Fryštáku, kde byl soubor hostem ZUŠ Morava. Společně tehdy zahráli mimo jiné Beethovenovu Ódu na radost, kterou Lucie sama upravila pro více harf.

Dnes jsou Zlínské harfy součástí ZUŠ Morava, kde Lucie Fajkusová působí jako pedagožka hry na harfu. Soubor tak pokračuje pod hlavičkou školy a dává mladým harfistům možnost vedle individuální výuky zažít také společné muzicírování a koncertní pódium.

Od svých začátků se Zlínské harfy neustále proměňují. Zkušenější hráči odcházejí, přicházejí noví a každá generace přináší do souboru něco svého.

Postupem času navíc přestalo jít pouze o harfy. Dnes s nimi pravidelně hrají klávesy, rytmika či elektrická kytara, jako hosté se objevili například zpěváci nebo flétnisté.

Kolik hudebníků už souborem za dobu jeho existence prošlo?

„To už ani nespočítám,“ směje se jeho zakladatelka.

Právě tady se ukazuje jedna z nejzajímavějších myšlenek Zlínských harf.

Nejde pouze o působivý zvuk několika stejných nástrojů. Soubor umožňuje zažít skutečné společné muzicírování a koncertní pódium také dětem, které nemusí mít ambici stát se sólovými hráči.

Každé dítě má jiné schopnosti a také jiné množství času, které může hudbě věnovat. Vedle nástroje má školu, další zájmy a běžný život.

V souboru ale může dostat hudební part odpovídající svým možnostem a přitom být součástí mnohem většího celku.

„Ne každý je sólový hráč, ne každý má stejné schopnosti. V souboru jeho linka není zase až tak obtížná, pokud se nejedná o sólo, takže už od těch nejmenších to zvládá každý,“ vysvětluje Lucie.

A právě společné hraní podle ní dětem přináší něco, co se při individuální hodině naučit nedá.

„Je to to nejvíc, co děti můžou zažít. Naučí se pokoře ve hře, soudržnosti. Zažijí hudební sounáležitost. Vybudují si jistotu a odstraní strach. A navíc na koncertě zažijí opravdový úspěch.“

Kdo si pod pojmem harfový soubor představí především vážnou hudbu, může být při koncertu Zlínských harf překvapený.

Klasická hudba v repertoáru samozřejmě zůstává. Vedle ní se ale objevuje hudba populární, rocková a v posledních letech stále častěji také lidová.

Zatímco dříve rozhodovala o výběru skladeb především Lucie, dnes už do něj zapojuje samotné žáky. Společně se domlouvají, co by si chtěli v nové sezoně zahrát.

Výběrem skladby ale práce zdaleka nekončí.

Pro neobvyklé obsazení Zlínských harf totiž často neexistují hotové notové úpravy. Lucie proto skladby sama aranžuje. A s tím, jak se k harfám přidaly další nástroje, je tento úkol ještě náročnější.

„Úpravy, to bývá vždycky oříšek. Dnes už nemyslím jen na harfy, ale musím brát v úvahu i další nástroje. Jak to bude znít dohromady, aby z toho nebyl jen jeden velký hluk,“ říká.

Která skladba jí dala nejvíc zabrat?

Překvapivě to nebylo žádné rozsáhlé klasické dílo.

Byla to Dream On od americké rockové skupiny Aerosmith.

„Nejen úprava, ale pak i to nacvičení,“ dodává Lucie.

A právě takové momenty možná nejlépe ukazují, čím Zlínské harfy jsou. Nesnaží se harfu uzavřít do světa, do kterého podle tradice patří. Naopak hledají, kam všude se její zvuk může dostat.

Za více než deset let mají Zlínské harfy za sebou řadu vystoupení. Jeden koncert ale Lucii utkvěl v paměti obzvlášť.

Jmenoval se Zlínské harfy pod lipami a patřil k prvním koncertům souboru.

Hudebníci tehdy vůbec netušili, zda někdo přijde.

„Mysleli jsme si, že si to vlastně pořádáme jen sami pro sebe,“ vzpomíná Lucie.

Jenže s blížícím se začátkem se prostranství kolem hudebníků začalo plnit. Nakonec přišlo tolik lidí, že je ani nedokázali spočítat.

Podobnou zkušenost mají Zlínské harfy dodnes. Posluchači, kteří je slyší poprvé, bývají překvapeni nejen jejich zvukem, ale také tím, co všechno lze na harfy zahrát.

A reakce publika bývá někdy velmi konkrétní.

„Žáci už jsou zvyklí, že musí skoro vždy přidávat,“ říká Lucie. Po koncertech se navíc často hlásí noví zájemci, kteří by si chtěli hru na harfu sami vyzkoušet.

Dnes Lucie Fajkusová vyučuje harfu na ZUŠ Morava a příběh Zlínských harf pokračuje spolu s dalšími generacemi mladých hudebníků.

Za více než deset let se změnili hráči, repertoár i nástrojové obsazení. Z původního souboru několika harf se stal pestrý hudební projekt, ve kterém vedle sebe mohou zaznít klasika, lidová melodie i rock.

Jedno by ale Lucie měnit nechtěla.

Když přemýšlí nad tím, jaké by si přála Zlínské harfy za dalších deset let, její odpověď je překvapivě jednoduchá:

„Přála bych si, aby pořád bavily. Nejen hráče, ale i posluchače.“

A proč by měl člověk, který Zlínské harfy ještě nikdy neslyšel, přijít na jejich koncert?

Možná právě Luciina odpověď vystihuje celý soubor nejlépe:

„Harfa je andělský nástroj. A když je těch harf na jednom místě víc, znamená to, že je tam víc i těch andělů.“

Kdo chce zjistit, jak zní několik harf společně – a zda se mezi nimi skutečně skrývá víc andělů – bude mít příležitost 15. října v 18 hodin v Kavárně Továrna ve Zlíně, kde Zlínské harfy vystoupí na svém koncertě.

Jakub Severin