Článek
Schody a obrubníky
Tentokrát jsem se neprojela po schodech. Mým kamenem úrazu byl obrubník. Tedy ne mého úrazu, ale úrazu mého vozu.
Jelikož bylo v sobotu u nás rozsvícení stromečku, ale já neměla děti (byly u otce), využila jsem situace v neděli a vyrazili jsme na rozsvícení vánočního stromu ve vedlejším městě. Říkala jsem si, je tam průvod andělů s rolničkami, koledy u stromečku, svařák, palačinky a charitativní trh. To bude fajn, aspoň malý zážitek budou mít. No… zážitek děti měly, ale úplně jiný.
Když jsem projížděla Velešínem, kde jsem 11 let bydlela a znám to tam jako své boty, koukala jsem směrem k náměstí a ke stromu, zda je tam silnice zavřená, nebo projedu. Úplně jsem zapomněla, že se silnice u cukrárny zužuje a je tam vysoký obrubník.
A nebyla bych to já, abych ho netrefila. Pěkně naplno, pravým předním kolem. To samozřejmě nevydrželo, rána jako z děla. Dohrkala jsem ke kinu na parkoviště a dumala, komu zavolám, aby mi kolo vyměnil. Říkala jsem si, že v nejhorším případě poprosím kamarády, aby mě s dětmi po programu hodili domů a auto budu řešit další den.
Anděl bez křídel
Cestou ke stromu jsme potkali zmíněný průvod andělů. Nechali jsme ho projít a šli dál. A potkali jsme dalšího anděla. Neměl křídla, ale bundu a kalhoty. Byl to můj kamarád s manželkou a synem, naši bývalí sousedi. Dali jsme se do řeči a já jen tak z legrace prohodila, že ještě neví, že u nich dneska budeme spát. Děti hned hlásily, že maminka zase něco provedla a má proražené kolo na autě.
Kamarád se okamžitě nabídl, že jestli mám rezervu, tak mi to vymění. Jen skočíme k němu domů pro hever. Bylo mi hloupé obrat ho o čas strávený s rodinou, ale oba řekli, že je to v pohodě a že to bude na chvíli. A tak jsme šli.
Bylo to na trochu delší chvíli, protože moje prorezlé prahy nedávaly moc prostoru, kam umístit hever. Ale kamarád, v každé situaci neuvěřitelně klidný, si věděl rady. Do dvaceti minut bylo hotovo a šlo se na punč. Já samozřejmě na dětský, bez alkoholu.
Potvrdila jsem si, že mám ty nejlepší kamarády, jaké můžu mít. Takové, co mě nenechají ve štychu a na které se mohu obrátit, když potřebuji. Jsou to moji andělé bez křídel. A Martin byl dneska jedním z těch největších. Cítím obrovskou vděčnost.
