Článek
Vždycky jsem viděla hlavní bonus v tom, být nezávislá na ostatních. Nejen na mužích, ale na komkoliv jiném. Na rodině, přátelích atd. Jak jsem k tomu došla? Jednoduše… Několikrát jsem něco potřebovala – zjistit, zařídit, pomoci. Již od dětství, resp. od dob dospívání. A šla jsem tam, kde jsem věřila, že tu podporu mám a budu mít. A tvrdě jsem narazila. Chceš to? Tak si to zařiď! Na mě nespoléhej, na tohle já nemám čas, peníze, energii. Mám svých starostí dost. Musíš být samostatná a umět si poradit sama.
Můžeš být blbá, ale musíš si umět poradit!
To jsou slova, která jsem slýchala. Paradoxně od lidí, kterým jsem nejvíc věřila. Nešlo o to, že bych pořád chtěla, aby za mě něco zařídili, vyřešili atd. Ale potřebovala jsem pomoc. Poradit. Byla jsem nejistá, nevěděla jsem, jak na to. Je fuk, zda šlo o to, jak si zařídit doktora, jak si zjistit časy vlaků, nebo půjčit na něco menší obnos peněz. Stačila by mi rada a vědomí, že mě ten dotyčný člověk, kterému jsem důvěřovala, podpoří. Jenže se tak nestalo. A já tvrdě narazila a pochopila, že když si nepomůžu sama, nikdo jiný to za mě neudělá. (To se dělo především v době dospívání, kdy jsem se teprve učila stát na svých vlastních nohách a žít svůj život.)
A pokračovalo to dál. Třeba v partnerství, v manželství. Chlap toho udělal hodně, to ano. Ale už nedokázal plno věcí domýšlet, nebo je možná ani nechtěl vidět. Spoléhal na to, že se to nějak udělá, vyřeší. Resp. JÁ to udělám a vyřeším. A tak jsem se stále zlepšovala a zvykala si na to, že co nezařídím já, to zkrátka nebude. S dětmi přibyly další starosti, které byly především na mě. Protože „malé děti potřebují matku“. Co s otcem, že? To není z mé hlavy, to podotýkám!
Stát se silnou, třeba i nedobrovolně
Co se stane s ženou, na níž leží veškerá zodpovědnost? Zjistí, že stejně všechno dělá sama. A věci, které má dělat proto, že je vyžaduje muž, nebo že je na to zvyklý, jí začnou připadat jako práce navíc. Musíte denně vařit, aby měl partner teplé jídlo? Očekává partner, že se mu budete večer věnovat v posteli? Po celém dni, když jste byla stejně jako on v práci, ale pak jste ještě nakoupila, uvařila, udělala s dětmi úkoly, uspala je a poklidila byt, zatímco on ležel u televize a odpočíval, nebo byl dokonce na pivu v hospodě?
Taková žena si jednoho dne řekne: „DOST! Proč bych tohle měla dělat? Vždyť všechno zvládnu bez něj. Je ještě důvod, proč s ním jsem?“ A tak vztah ukončí. V tom rychlejším případě. V tom méně razantním zkouší vyjednávat, nastolit nová pravidla, vysvětlovat, proč chce, aby se i muž zapojil. A když to neudělá? Pak se s ním rozloučí. Může takové ženě někdo něco vyčítat? Vždyť onen muž si to způsobil sám. Donutil ženu stát se silnou a na něm nezávislou.
Mají to „chudinky“ opravdu snazší?
Oproti tomu jsou ženy, které nemají vůbec ambice být silné. Nemají, nechtějí nebo možná ani neumí. Nemají to v povaze. Těžko říct. Jak vypadá taková rodinná situace u takové ženy? Znám to z vlastní blízkosti. Taková žena si prostě jede svou. Má svou zábavu, koníčky, stará se třeba jen o dítě a někdy ani to. Prostě jen žije a očekává, že se o ni muž postará. V takovém případě se pak buď spojí pár, který to má stejně a potýká se s existenčními problémy. Nedokáže fungovat doma, v práci, neumí převzít zodpovědnost. Přichází dluhy a problémy. Anebo se chopí iniciativy muž. Vše platí, stará se o nákupy, domácnost, někdy i o děti. A žena? Ta si jen tak v tichosti žije. Obvykle si nestěžuje. Proč také. Vždyť je o ni postaráno.
Zajímavé je, že zatímco silné ženy, které převezmou roli hlavy domácnosti i svého života, už nadále s mužem představujícím přívažek žít nechtějí. Snad doufají, že to s jiným bude lepší, nebo předpokládají, že jim bude lépe, když zůstanou samy. Vždyť samy vlastně jsou. Cítí se osaměle, protože postrádají ten pilíř, o který se mohou opřít a který převezme část jejich zodpovědnosti.
Ženy v podřízené roli, pokud jim to tak vyhovuje, nikam utíkat nechtějí. Naopak. Znám takovou ženu, která na rovinu přiznává, že kdyby si její partner našel jinou, bude úplně „v háji“. Neví ani kolik platí energie, jestli doplácí či mají přeplatky, neví, kolik muž měsíčně utratí za jídlo, nemusí řešit, zda je doma vše potřebné. O všechno se stará muž. A navrch ještě uvaří, uklidí a postará se o dítě, když je žena náhodou v práci, což nebývá často, protože má částečný úvazek. Nemá potřebu dělat víc. Nemá potřebu brát vyšší plat. O všechno je postaráno a ona má svou výplatu jako kapesné. Pro své potřeby a koníčky.
Jsou silné ženy mrchy?
Lidé jsou často přesvědčení, že silné ženy jsou mrchy, které myslí jen na sebe. Neuvědomují si, že se obvykle do své pozice a situace nedostaly samy a dobrovolně, ale že k tomu byly donuceny okolnostmi, nebo lidmi kolem sebe. Podle Venduly Kociánové jsou silné ženy naopak extrémně citlivé a empatické, mají vyvinutý tzv. šestý smysl a dokážou i odhadnout, na co jejich partner myslí. Poznají, jaké má jejich muž bolístky a dokážou mu tak pomoci. Jenže to pak může vést i k opačnému vyústění situace. Ve chvíli, když si muž uvědomí, že jeho žena ho dokonale prokoukla, že zná nejen jeho silné stránky, ale také jeho slabosti, může se cítit odhalen. A pak se jeho povaha může snadno začít měnit. Může ženu začít ponižovat, dokonce i psychicky či fyzicky týrat. Jde o to, že takový muž neunese, že ho žena prokoukla. Nedokáže unést tíhu toho, co si nese sám v sobě a vybíjí si vlastní frustraci na té, kterou by měl naopak ochraňovat. Ale to už je zcela jiné téma, které by samo vydalo na několik článků.
Tak jak to tedy je?
Otázka byla, zda to mají jednodušší „chudinky“ nebo silné ženy? Myslím, že odpovědi jsou velmi individuální. Silná žena, která se ve své roli cítí dobře, by nikdy neměnila. Taková řekne, že by nikdy nemohla být tou „chudinkou“, co je závislá na svém muži. Naopak ženy, které donutil osud stát se silnými, ale přitom by chtěly někoho, kdo s nimi tu životní tíhu ponese, nejspíš řeknou, že by také chtěly být aspoň na chvíli ty chudinky, o které se někdo postará. A pak jsou tady ony „chudinky“. Některé si ani neuvědomují, v jaké situaci se nachází a berou ji jako zcela přirozenou. Jiné si ji užívají, ale také mohou prožívat strach z toho, že by je jejich muž opustil. I to už je ale téma na samostatný článek.
Jak to máte vy? Kterou ženou jste nebo byste chtěla být? A co muži? Přitahují vás silné ženy, nebo máte radši “chudinky”?
Zdroje:
https://vendulakocianova.cz/muzi-miluji-silne-zeny-doby-nez-nich-vytahnou-ranene-chlapce/?
https://blog.idnes.cz/tomaskocar/chteji-muzi-silne-zeny-nebo-jim-vyhovuji-naivky.Bg26030022
https://www.flowee.cz/sex-a-vztahy/16705-proc-silne-zeny-pritahuji-slabe-muze/amp
