Klášter v Chotěšově hostil jeptišky, dívky z bohatých rodin i filmaře

Blahoslavený Hroznata založil premonstrátský ženský klášter v Chotěšově na pobídku své sestry Vojslavy. Stalo se tak v letech 1202 - 1210 a prvními obyvatelkami byly premonstrátky z Doksan. Po roce 1278 byl sice klášter vypleněn, ale již roku 1282 byl obnoven a kostel znovu vysvěcen. V době Karla IV. se klášter rozrostl, ale již za husitských válek utrpěl značnou újmu, jelikož byl v roce 1421 husity obsazen a následně vypálen. Až vláda Vladislava Pohrobka pomohla klášteru obnovit svou předchozí vitalitu a v roce 1455 jim byly potvrzeny dřívější výsady i majetek. Nebylo to však na dlouho. Za vlády Jiřího z Poděbrad i Vladislava Jagellonského byly klášterní statky zastaveny.

V následujících dobách žilo v klášteře jen málo jeptišek. Dekretem ze 6. srpna 1619 byl konvent zkonfiskován a o rok později prodán do dědičného držení Mansfeldů. Až po porážce českých stavů nařídil Ferdinand II. navrátit majetek zpět premonstrátkám. Teprve tehdy se začínají datovat roky, kdy se klášter po předchozích útrapách začal vzpamatovávat a dokonce se dočkal přestaveb. Ty první probíhaly za probošta Pavla I. Herolda. Nejlepší roky kláštera jsou však datovány až do působení probošta Norberta Kastla, 1666 - 1680. Norbert mimo jiné přivedl do kláštera vodu a také rozšířil jeho statky o panství Přestavlky.

Světlé roky kláštera však netrvaly dlouho. Jak je jistě milovníkům českých dějin známo, doba Josefa II. nebyla pro kláštery příznivá. A tak stejně jako mnohé další, i chotěšovský klášter byl roku 1782 zrušen. Tehdy v něm žilo 44 sester, které dostaly rentu a byly vystěhovány. V roce 1822 odkoupil panství od Náboženského fondu kníže Karel Alexandr Thurn - Taxis z Regensburku. Klášterní kostel byl uzavřen a od té doby chátral. Jeho zkáza byla dokončena, když v roce 1837 vyhořely obě věže a posléze byl kostel do základů zbourán. Až v roce 1878 se začalo v klášteře opět něco dít. Tehdy byl konvent pronajat sestrám řádu Navštívení Panny Marie, které zde zřídily penzionát pro výchovu dívek. Byla to především škola pro děvčata z bohatých rodin. Toto období je samo o sobě velmi zajímavé a stálo by za bližší prozkoumání.

Thurn - Taxis o klášter přišel v roce 1925, kdy mu byl na základě zákona o pozemkové reformě zkonfiskován. Kníže sice přišel o pozemky, ale byl mu ponechán konvent, který od něj sestry odkoupily v roce 1937 i s přilehlými budovami a zahradami. Přestože jejich škola byla v roce 1939 násilně ukončena válečnými poměry, sestry v klášteře zůstaly. Byl tam totiž vybudován ženský starobinec a sestry měly za úkol jej spravovat. I to však byla bohulibá činnost, která trvala až do roku 1950. Tehdy nastaly klášteru těžké časy. Do objektu se nastěhovala Československá armáda a to na celých 23 let. Napáchala tam mnohamilionové škody a po jejím odchodu v roce 1973 už klášter jen chátral. Právě armáda tam udělala plno necitlivých úprav, které můžeme spatřit ještě dnes. O zdemolovaných celách a dalších místnostech raději ani nepíšu… To se musí prostě vidět. A bohužel to není viditelné jen v Chotěšově. Podobné pohledy můžeme spatřit třeba i v tepelském klášteře, který rovněž založil blahoslavený Hroznata. Narozdíl od Chotěšova se však klášter Teplá více zmáhá a postupně tak tyto napáchané škody opravuje.

Od roku 1991 a následně od roku 2002 patří konvent obci Chotěšov. Klášterní zahrady pak vlastní plzeňské Biskupství.

Pokud se vám zdá klášter povědomý, je velmi pravděpodobné, že jste ho zahlédli v některé z filmových adaptací, které se zde natáčely. Asi nejznámějším českým filmem byla Andělská tvář Zdeňka Trošky natočená v roce 2011 podle skvělé knížky Hany Marie Körnerové. Mimo to se zde často natáčely také zahraniční filmy. Např. v roce 2001 Česká spojka, nebo v roce 2012 Muž, který se směje s Gerárdem Depardieu.