Rodokmen může přinést mnohá překvapení. Porody dvojčat a smrt pěti manželek

Stalo se tak na počátku 19. století. Tedy v době, kdy neexistovalo velké povědomí o nějaké antikoncepci a porod pro ženu znamenal smrtelné riziko. Muži zřejmě neřešili, že církev uznávala pohlavní styk jen jako cíl k plození dětí. Tohohle mého prapraprapředka zkrátka bavilo dělat děti. A likvidovat manželky.

Pravda, nejspíš to nedělal úmyslně. Alespoň zpočátku by se vše dalo pochopit jako nešťastná náhoda. V té době bylo běžné, že měla rodina třeba deset dětí, ale dospělosti se dožila méně než polovina. Děti umíraly při porodu, oslabené nedostatečnou stravou, těžkými podmínkami pro život i na různé nemoci. A samozřejmě také na nehody, které byly i tehdy běžné. Ženy umíraly při porodech, které byly četné. A tak není divu, že měl jeden muž za život manželek i několik. Jenže…

Tenhle můj prapředek, říkejme mu třeba Johann, měl manželek rovnou pět. A žádná ho nepřežila. Všechny zemřely při porodu, nebo krátce po něm. Kdyby se jednalo o běžné porody, byla by to zkrátka smutná událost. Jenže náš Johann měl tak trochu smrtící semeno. Všechny jeho manželky totiž rodily dvojčata.

Jestliže porod byl v 19. století smrtelným rizikem, porod dvojčat byl o to víc. I dnes málokterá žena porodí dvojčata přirozenou cestou. Tehdy jiná možnost nebyla. A tak není divu, že většina žen při porodu dvojčat umírala. Když se tak stalo poprvé a náš Johann ovdověl, byla to smutná událost. Rodinná tragédie, která byla oplakána a žilo se dál. A tak se náš Johann znovu oženil.

Druhá manželka porodila první dítě. Jen jedno a šťastně. Přežila ona i dítě. Jenže dítě byla holčička a Johann zřejmě stál o mužského potomka. Pokud si však nalijeme čistého vína, budeme muset uznat, že jako havíř (protože v mém rodokmenu z matčiny strany byly až do 20. století téměř samí havíři), asi nemusel řešit, jestli jednou nějaký jeho syn zdědí panství (žádné neměl), nebo dál ponese jeho rodové jméno (stejně se tak nestalo). Johann byl zkrátka chlap jako každý jiný a vyžadoval intimní styk s manželkou. A tak se stalo, že druhá žena otěhotněla znovu. A čekala dvojčata. A zemřela při porodu!

V tuto chvíli už by dnešní člověk uvažoval rozumně a uznal by, že Johann má talent plodit dvojčata, a to je pro jeho manželky nebezpečné. Kdyby existovala antikoncepce, nebo měli tehdejší lidé větší povědomí alespoň o přerušované souloži, jistě by to dopadlo jinak. Jsem přesvědčená, že si Johann mohl říci dvakrát a dost. Mám jednu ŽIVOU!!! dceru, měl bych za to být vděčný. Jenže ne. Johann si našel další manželku. A jak to dopadlo?

Stejně, jako s těmi předchozími. Manželka zemřela. Pravda, ne hned při porodu, ale pár dní po něm. Na jeho následky. A narodila se opět dvojčata, která matku dlouho nepřežila.

Jaká je definice sériových vrahů? Sériovým vrahem se člověk stává ve chvíli, kdy zabije dvě a více osob, s určitým časovým odstupem, obvykle stejným či podobným způsobem. Často jsou vraždy nějakým způsobem propojeny. Vrah může mrtvé aranžovat určitým způsobem, může použít stejný způsob vraždy nebo oběti něco spojuje. Náš Johann sice nevraždil úmyslně, ale ve chvíli, kdy mu zemřela už druhá manželka v důsledku porodu dvojčat, které sám zplodil, mohl vzít toto nebezpečí v úvahu. Po smrti třetí manželky už byla situace do očí bijící. Ale ani to mu nestačilo. Zvládl pojmout za manželku další dvě ženy a obě – jak jinak, zemřely na následky porodu. Porodu dvojčat.

Co pudilo do dalších a dalších sňatků Johanna, přestože už mu muselo být jasné, že může zplodit další dvojčata a způsobit tak smrt svých manželek, se dá celkem snadno odvodit. Nejspíš nechtěl zůstat sám. Možná hledal manželku, která by nahradila matku jeho malé dcerce, jediné přeživší ze všech jeho dětí. A nejspíš to byl i naprosto obyčejný mužský pud a sexuální potřeba. Co však přimělo jeho další ženy k sňatku s ním?

Nad tím jsem se zamýšlela již tehdy a zamýšlím se i teď. A stále nenacházím rozumné vysvětlení. Možná měl dost peněz a střechu nad hlavou, takže je dokázal dostatečně zabezpečit. Protože proč by jinak šly do rizika, že zplodí další dvojčata a že stejně jako předchozí manželky zemřou při porodu?

Možná ale byly zdaleka a netušily, jaká je minulost několikanásobného vdovce. Jaká musela být jejich hrůza, když se provdaly, v domnění, že šťastně a pak se od sousedů začaly dozvídat pohnutou minulost o svém choti? Jenže už neměly na výběr. Jednou byly v manželství a musely se přizpůsobit.

Dnes už asi nezjistím, zda si Johann sám uvědomoval, že souloží se svými právoplatnými ženami jim způsobuje smrtelné nebezpečí. Možná dříve všichni brali tato úmrtí za tragickou událost. Možná si i říkali, že je Johann prokletý. V každém případě by se dalo říci, že se jedná o sériového vraha, byť smrt jeho obětí nebyla zcela úmyslná. Zcela. Protože jsem přesvědčená, že riziko si uvědomovat musel. Minimálně od třetího manželství. A přesto se do dalších vrhnul po hlavě.