Článek
Auta našich prezidentů nejen pro příznivce automobilismu
Kniha Jana Tučka Auta našich prezidentů mě zaujala na první pohled. Nejsem sice fanoušek automobilismu, ale na pěkné auto se ráda podívám, nebo se v něm svezu. Kdo čte mé příspěvky, jistě už ví, že v mém případě je lepší, když neřídím. V této publikaci jsem ale dostala mnohem více než jen informace o autech. Je v ní kus naší nedávné historie. Autor shromáždil veškeré dostupné informace o vozech, jimiž jezdili všichni naši prezidenti od Masaryka až po Petra Pavla. Vystihuje v nich nejdůležitější momenty našich dějin, které se k jednotlivým prezidentům pojily, a tak jsem se dozvěděla plno zajímavých informacích i o nich, nejen o vozech. Věděli jste, že řada z nich dostala vůz darem – nejčastěji od ruských mocnářů, nebo že si některé vozy zakoupili sami, pro vlastní potřebu, a přitom se staly součástí hradního autoparku?
Autor dělí knihu velmi přehledně do kapitol podle toho, jak naši prezidenti nastupovali do úřadu. Ke každému nejprve připojuje krátký medailonek, jež prezidenta a jeho vládu charakterizuje. Pak už se věnuje jednotlivým vozům, v nichž neopomíjí technické parametry i historii. Díky této knížce se dozvíte nejen to, jak byly automobily vybaveny a jak se jejich možnosti neustále zlepšovaly, ale i to, co všechno by měl prezidenský speciál mít. Např. Klaus si stěžoval, že Superbem se mu špatně jezdí, protože drncá a nemůže v něm pracovat. Proto dával přednost vozům značky Audi. Ve vozech měl pracovní stolek a lampičku, aby lépe viděl na studované dokumenty.
Každá kapitola má na začátku praktický medailonek prezidenta
Některé prezidentské vozy byly dokonce pancéřované s neprůstřelnými skly. I když se jeden prezident nechal slyšet, že auta s balistickou ochranou nepotřebuje, protože „u nás se na prezidenty nestřílí“, bylo potřeba mít takový vůz v hradním autoparku. Někdy totiž přijel na návštěvu státník z cizí země, jeho ochranka pancéřovaný vůz vyžadovala.
Dějiny a parametry
Ač nejsem zrovna technický typ, mnohé z vás bude jistě zajímat, že se v této publikaci o technických možnostech jednotlivých vozů dozvíte opravdu hodně. Autor si dával záležet a vyzdvihuje parametry, stejně jako exkluzivní možnosti vozů. Mě zpočátku parametry zajímaly, hlavně u vozů T.G.M. nebo Edvarda Beneše. S moderními prvky už jsem tomu však přestávala rozumět a ke konci parametry spíše přeskakovala. Co mě hodně bavilo, jsou dějiny, které se k vozům a prezidentům vztahují. Kterými auty jezdili prezidenti nejraději, jaká si sami koupili, co se jim na nich líbilo, nebo kterými jeli na zvláštní oslavy a příležitosti? Zajímavé jsou pak i připomínky, kdy do výběru a vlastností vozů mluvily i první dámy. Obvykle se jednalo o interiér vozu, čalounění a další vybavení. Např. Marta Gottwaldová, „korpulentní žena z lidu“, měla s některými vozy problém pro své rozměry, a tak požadovala větší vnitřní prostor.
Kniha obsahuje na 200 unikátních dobových fotografií
Dobové fotografie jako třešnička na dortu
Co je na této knize unikátní, jsou rozhodně i fotografie, kterých je kolem 200. Najdete na nich zachyceny nejen jednotlivé vozy, ale i představitele státu s jejich manželkami a vzácnými návštěvami. Koho nebaví technické parametry, nebo si nechce číst dějiny jednotlivých vozů a prezidentů, toho určitě potěší prohlížení těchto obrázků, u nichž nechybí kvalitní popisky.
Kniha Auta našich prezidentů zachycuje historii vozového parku od Tomáše G. Masaryka až po Petra Pavla a přináší zajímavosti, které jinde nenajdete. Jedná se o unikátní publikaci, jíž autor věnoval hodiny a hodiny svého času a na její kvalitě je tato píle skutečně poznat. Čte se velmi dobře a neměla by chybět v knihovně žádného fandy automobilismu, veteránů ani našich dějin.
Knihu Auta našich prezidentů vydal nakladatelský dům Grada.
