Článek
Keltský svátek Samhain a jeho význam
Již staří keltové věděli, že noc z 31. října na 1. listopadu není jen tak obyčejná. V tuto noc padá závoj, který stráží hranice mezi světem živých a mrtvých. Mohou se navzájem navštěvovat a setkání se zesnulými není žádným překvapením. Podle keltského kalendáře se však jako Samhain neoznačovala jen tato noc, ale téměř celý měsíc listopad. Přesněji se tak nazývaly první tři listopadové týdny.
Čas proměny a přechodu
Tento keltský svátek nebyl jen hranicí mezi světem mrtvých a živých, ale také mezi létem a zimou. Označoval konec keltského roku. Není tedy divu, že když se do toho přimíchaly ještě zvyky římské, oslavovala se o Samhainu i úroda a její konec. Nastával čas, kdy (Matka) země měla odpočívat a nabírat síly, aby mohla na jaře začít znovu plodit. Keltové chápali toto období jako čas, kdy je potřeba opustit vše staré, co už neslouží svému významu, i na úrok našeho pocitu bezpečí. Zkrátka je čas pustit staré zvyky, vše, co nás trápilo a vytvořit prostor pro nové začátky. Na jejich zrod však byl ještě čas. Teprve nastávala zima. Čas spánku a odpočinku. Teprve na jaře měl přijít čas zrození a nových začátků.
Osobně mám z keltských svátků nejraději Beltain, který dělí od Samhainu přesně polovina roku. Svátek jara a plodnosti měl v keltské tradici mnohem zajímavější pojetí, mnohdy i velmi lechtivé. O tom ale napíšu, až bude ten správný čas.
Zvyky a tradice o Samhainu
Také Samhain má zvyky, které se po staletí dodržovaly v mnoha rodinách, ale také se časem měnily. Jedním z nich je i prostření stolu pro zesnulé příbuzné. U večeře byl měl být talíř a pohár navíc, kdyby se přišel nasytit i nějaký ten mrtvý. Zajímavé je, že mnoho rodin dodnes dodržuje takový zvyk na Štědrý den.
Také další zvyk vám bude připadat povědomý. Aby mrtví trefili do správných domů, dávala se na okno „lampička“. Tu představovala vydlabaná řepa, do níž se umístila svíčka. Jistě si teď vybavíte Halloween a známé dýně s děsivými obličeji. Aby se lidé uchránili před zlými duchy, oblékali se do starých cárů a malovali si obličeje. I to je velmi podobné halloweenským zvykům.
Dalším zajímavým zvykem, který staří keltové prováděli, je spálení figuríny vyrobené ze starých kusů oblečení, které se vycpalo slámou. Není to pověstné pálení čarodějnic, i když ani od tohoto zvyku nejsme daleko. Pálení slaměného panáka mělo své odůvodnění. Bylo potřeba spálit všechno špatné a zlé, co se během roku událo. Plameny představují rituální očištění a start do nového roku s „čistým štítem“. Zkrátka vše zlé pryč a přivítat jen nové a ideálně dobré.
Samhain je mimo jiné skvělý čas pro rituály, magii i věštění. Do ohně se házely i kamínky. Ty se pak po dohoření zkoumaly, v jakém jsou postavení. Keltové z toho dokázali věštit budoucnost. Pokud byste byli v dávných dobách zamilovaným párem, vhodili byste do ohně dva lískové oříšky. I ty měly po dohoření ohně prozradit budoucnost. Pokud by pukly, pár se měl rozejít. Pokud vedle sebe pokojně shořely, byla budoucnost páru dobrá a bylo jim požehnáno. Od koho? Samozřejmě od Matky přírody a pohanských bohů.
Jedna myšlenka týkající se Samhainu se mi obzvlášť líbí:
V tomto období máme možnost podívat se na sebe mnohem pečlivěji a hlouběji než jindy.
Vše, co není láska a nepatří k nám, bychom měli pustit a nechat jít. Jedině tak k nám může přijít to nové a dobré, nebo alespoň lepší.
Pokud tedy i vy cítíte, že máte návyky, zlozvyky, něco nebo někoho, kdo k vám již nepatří a potřebujete se od toho očistit, nyní nastává ten nejlepší čas. A pokud se to týká hmotné věci, zkuste ji vhodit do ohně a spálit s ní i vše špatné, s čím vás spojuje.
Zdroje:
