Článek
Zaniklá obec Mladoňov a její historie
Mladoňov, dříve německy nazýván Lodus nebo Neustift, se nachází nedaleko Dolního Dvořiště až téměř u hranic v jižních Čechách. První zmínky o obci se objevily již v roce 1379 v rožmberském urbáři. Kolem roku 1850 se obec rozšířila ještě o Budákov, kde dnes najdete jen několik domů (statků) a penzion, a obce Obst a Mikoly. I ty dnes patří mezi zaniklé. Já jsem se dnes vypravila se svou buldočí fenkou na krátkou procházku z Budákova do Mladoňova, abych si ruiny prohlédla.
Ale ještě něco málo k historii obce. V roce 1843 patřil Mladoňov do panství Rožmberk. Tehdy měl 20 domů a 112 obyvatel. Později byl veden pod názvem Lhotka. Až v letech 1921 až 1930 se stal samostatnou obcí. Její dějiny však nebyly právě radostné. Během válečných let 1938 až 1945 byl Mladoňov přiřazen k nacistickému Německu. V roce 1950, kdy obec definitivně zanikla, měla 18 domů a 25 obyvatel. Důvodem zániku obce bylo vytvoření vojenského výcvikového prostoru Boletice.
V Mladoňově dnes můžete vidět ruiny tří větších domů, nejspíš statků
Zdeněk Rohlíček na stránkách zaniklých obcí napsal k Mladoňovu zajímavý komentář. Dovolím si ho citovat: Jako voják základní služby jsem spatřil Mladoňov v dubnu 1958.Byl to velice smutný a pro mnohé z nás přímo depresivní pohled na zcela opuštěnou ves ve VVP, v níž většina domů ještě stála, ale ve velice žalostném stavu a bez vnitřního vybavení. Tehdy zřejmě velení armády rozhodlo o definitivní likvidaci vesnice. Družstvo ženistů odstřelovalo po částech vytypované kamenné domy a my jsme z ruin dolovali kamení a nakládali je na „vétřiesky“, které je odvážely do blízké Polečnice k velkému drtiči. Ten připravoval štěrk pro tzv. generálskou cestu v tamním letním výcvikovém táboře. Po necelém měsíci jsme byli odveleni. Mnoho domů v Mladoňově zůstalo ještě na svém místě, ale jistě se rychle blížil jejich neodvratný konec.
Kdyby nebylo pohnuté historie, působily by ruiny i romanticky
Je Mladoňov hlídaný strážcem z pekel?
Jak vypadá zaniklá obec dnes, můžete vidět na mých fotografiích. Zblízka se mi podařilo vyfotit jen dvě ruiny větších statků. V dálce byla ještě jedna, poměrně zachovalá chalupa, ale cesta k ní byla velmi podmáčená. Zkusila jsem se k ní dostat, ale po několika metrech jsem se propadala do bahnité vody a nepodařilo se mi najít schůdnou cestu. S nohami mokrými až po kotníky jsem průzkum vzdala a vyfotila poslední dům alespoň z dálky.
Hlídá malý černý kozlík zbytky stavení v Mladoňově?
Být v místě, kde kdysi bylo živo a možná i radostně, je velice zvláštní pocit. Dnes tam bylo ticho, klid a slyšet byl jen křik ptáků a bzučení včel. Jakmile jsme s mým psem prošli první ruinu, zamířili jsme ke druhé. Když v tom se na cestě z ničeho nic objevil malý černý kozlík. Začal se přibližovat a hlasitě mečet. Znělo to spíše jako hlas rozčíleného krkavce. Černá barva a fakt, že kam jsme se pohnuli, měli jsme kozlíka v patách mě přiměl k myšlence, že to tady snad hlídá. Kde se vzal na takovém pustím místě, daleko od lidí? A proč tak divně mečí? Vypadalo to, jako kdyby nám vyhrožoval a snažil se nás vyhnat.
V místě bývalé obce je dnes klid a divoká příroda
Nedali jsme se a já táhla psa na vodítku, který se chtěl s kozlíkem samozřejmě kamarádit, do další ruiny. Než jsme ji prošli a nafotili, byl kozlík pryč. Tak, jak se objevil, tak také zmizel. Vrtalo mi to hlavou, ale při snaze dostat se přes rozmáčená luka k poslednímu stojícímu objektu, jsem na něj zapomněla.
Jednoduché vysvětlení
Na černého rohatého raracha jsem si vzpomněla zase až na zpáteční cestě. Tehdy se k nám přibližovalo auto. Jakmile mě vidělo stát u cesty se psem na vodítku, zastavilo. Sympatický pán se ptal, jestli jsem náhodou neviděla černého kozlíka. Že jim utekl. Když jsem popsala, kde jsme ho potkali, udělala jsem mu očividně radost. Jel správným směrem. A tak vyrazil dál na Drochov, kam si to nejspíš namířil i kozlík.
Teď na jaře, tu bylo opravdu krásně
Trvalo asi 500 metrů, než se na cestě objevila paní s dítětem na čtyřkolce. I ona zastavila a ptala se na kozlíka. Očividně je to pěkné čertisko a zdrhá častěji. Poděkovala za můj tip a vyrazila za autem a za kozlíkem. Doufám, že to dobře dopadlo a našli tuláka v pořádku. Jen mě trochu mrzí, že se mi zbortila pohádko-hororová teorie o ďáblu v podobě kozla, který hlídá staré ruiny obce Mladoňov.
Více fotek najdete na mém blogu Bláznivá máma.
Zdroj:
