Článek
O čem je kniha Nejhorší dcera
Hlavní hrdinkou knihy je Gabriela Mrázová. Je jí něco přes čtyřicet a žije klidný a spokojený život s manželem a třemi dětmi. Život ve světě, který s manželem společně vybudovali. Daří se jí zapomínat na hořké zážitky z dětství a snaží se pro děti budovat lepší rodinu a zázemí, než měla v dětství ona a její sestry. A pak zazvoní telefon…
Gabriele zavolá její bývalá spolužačka, která dělá sestřičku ve Strakonické nemocnici. Leží tam její otec. Přivezli ho poté, co spolykal prášky. Je na tom špatně a nejspíš mu zbývá posledních pár dní.
Gabriela se rozhoduje, zda se za otcem vypravit, nebo nechat raději minulost spát. Jak už asi tušíte, nakonec jede. A nastává napínavé čtení plné vzpomínek na dětství s otcem alkoholikem a labilní matkou, která nikdy nepracovala a otci vyčítala, že všechno propije. Dluhy, strach, nedostatek lásky, staré křivdy a velká nespravedlnost. To vládne vzpomínkám, které se Gabriele vrací. Jenže s příjezdem do rodného města se neotevírají jen staré rány, ale i jedno hodně kruté tajemství.
Psychologický román s nádechem thrilleru
Ivu Geckovou jsem dosud znala jako vynikající autorku dětských knížek. S románem Nejhorší dcera se poprvé představila i jako autorka prózy pro dospělé. A musím napsat hned v úvodu, že je to dílo opravdu velmi zdařilé.
Zpočátku se zdá, že se jedná o čistě psychologický román. Hlavní hrdinka prožívá návrat do dětství, které nebylo právě radostné, vzpomíná a čtenář má jedinečnou šanci nahlédnout pomocí velmi emotivního vyprávění, jaké to může být v rodině alkoholika. Hrdinka často přemýšlí, kdy se to všechno mohlo tak pokazit. Nejen to, kdy a proč otec začal pít, ale i to, proč se po jejím odchodu od ní rodina úplně odstřihla a přestala komunikovat. A když už komunikovala, proč tak ošklivě? Co jim udělala tak strašného, že ji takhle odsoudili?
Jakmile však vidí otce na smrtelné posteli, slabého a zničeného, nedokáže cítit nenávist nebo zášť. Cítí jen smutek a začíná vše vidět jinýma očima. Najednou dokáže chápat, že chyba nebyla jen v něm, že hodně dělala i labilní matka, která proti němu štvala své tři dcery a nijak mu život neusnadňovala. Šok přináší i setkání se sestrou u matčina hrobu. Ta po jejím odchodu a matčině smrti otočila vše proti ní a přesvědčila otce, aby veškeré dědictví po dědečkovi i vlastní majetek přepsal na ni a na druhou sestru Hedviku. Gabrielu zcela vydědili. Jí však nejde o majetek, ale o to, co se stalo a proč to sestra udělala. Její chování vůči ní tváří v tvář ji šokuje ještě víc. Kde se v ní vzalo tolik nenávisti? Co jí udělala tak strašného?
Postupně začínáme při čtení pociťovat, že to, co se dělo po Gabrieliným odchodu z domova, nebylo jen tak samo sebou. Přesto, že se s nažila s rodinou spojit a komunikovat, vždy chodily jen ošklivé odpovědi od matky. Gabriela nyní začíná odkrývat smutné a odporné tajemství, které po otcově smrti vrcholí dramatickým ohrožením jejího vlastního života. Z psychologického románu se tak přesouváme skoro až do psychologického thrilleru s překvapivým koncem.
Měla jsem strach, jak se mi bude takový typ románu číst. Mám ráda knihy s psychologickými zápletkami, ale čistě psychologický román jsem snad nikdy nečetla. Nejhorší dcera se však četla jedním dechem. Byla tak strhující, že jsem ji přečetla i s nedostatkem času během dvou dní a nedokázala ji odložit, dokud jsem se nedostala až na konec.
Trochu zvláštní je pro mě ono „rozdělení“ vyprávění na vzpomínky a dramatický konec. Nejdříve je to všechno o dětství a minulosti, pak najednou řešíme, kdo za tím vším stál. Já bych možná tento nesoulad vyrovnala tím, že bych už během vzpomínek vkládala více vyprávění „pachatele“, aby se propojila ta linka, která působí jako osobní vzpomínky autorky, s psychothrillerem, ve který román nakonec vyústí. I takto se však jedná o jedinečné a čtivé dílo, které se okamžitě zařadilo mezi nejlepší knihy, které se mi dostaly tento rok do ruky.
Hodnocení: 97%
Za knihu Nejhorší dcera děkuji autorce, Ivě Geckové. Vydalo ji nakladatelství Ikar.
