Článek
O čem je román V náruči pomsty
Vilém je vdovec a otec malé Anežky. Před půl rokem přišel tragicky o manželku, když na ni zaútočil lovecký pes a pokousal ji. Pes patřil pánovi sousedního panství, Albrechtovi. Vilém má velký problém smířit se se smrtí manželky a utápí svůj žal ve víně. V jednom takovém opojení ho napadne, že by mu mohla s vyrovnáním pomoci pomsta. A tak se rozhodne. Spolu s přítelem, rytířem Kryštofem, unesou Albrechtovu dceru Marianu, kterou ten právě zasnoubil s chamtivým rytířem. Tomu se rozhodně nechce dívku hledat. Albrecht jej však přesvědčí, aby zasnoubení nerušil.
Vilém uvězní Marianu na svém hradě Drovníku a opět se zpije, jak zákon káže. Ten večer se jí stane osudným, je totiž brutálně zneuctěna. Nenávidí Viléma za to, co jí udělal. Jenže se ukazuje, že rytíř si kvůli vypitému vínu nepamatuje, co se vlastně stalo. Postupně se seznamují a začnou si být sympatičtí. Mariana se ho sice stále bojí a uvědomuje si jeho činy, ale srdci neporučíš.
Historická romance ve fiktivním středověku
Historické romance z českého prostředí čtu opravdu jen výjimečně. Abych pravdu řekla, ani si nevybavuji, že bych někdy vlastně četla takovou, jakou předložila právě Lucie Kunešová. Děj se odehrává na fiktivních českých hradech a postavy jsou rovněž fiktivní. Je to vlastně taková pohádka pro dospělé, nebo historické fantasy bez kouzelných prvků, čarodějů atd. Výhodu měla autorka v tom, že nemusela studovat, co se v dané době dělo. Děj je od politických a vojenských událostí naprosto izolován. Vše se v podstatě odehrává jen na Drovníku a na hradě pana Albrechta. Díky tomu román působí na jednu stranu komorně, ale na druhou stranu mi opravdu silně připomínal historické romance z Anglie nebo Skotska, které jsem kdysi doslova hltala.
Zajímavostí je, že autorka píše v ich-formě. Myslím, že je to poprvé, co čtu takový typ literatury v této formě. Působí to zajímavě a postavy díky tomu nejsou ploché. Naopak. Jsou velmi živé a můžeme s nimi prožívat naplno všechny dojmy a pocity. Nenávist, touha po pomstě, vztek, bolest i láska tak ze stránek doslova prýští. Přesto to jednu nevýhodu má – děj není tak svižný, jako by byl v případě, že by autorka nepsala v ich-formě a neukazovala tak na některé události různé pohledy od různých postav.
Abych tedy své dojmy shrnula. V náručí pomsty je román se snadno předvídatelným dějem, ale je velmi působivý a čte se skvěle. Kdo má rád takovéto „pohádky pro dospělé“ a nepotřebuje, aby se děj odehrával na skutečných hradech a v běhu skutečných politických událostí, tomu se bude jistě líbit.
Za knihu V náručí pomsty moc děkuji nakladatelství Fortuna Libri, které mi ji zaslalo k recenzi.
