Článek
Z pivovaru až na koncertní pódia
Bedřich Smetana se narodil roku 1824 v Litomyšli v rodině sládka. Jeho dětství bylo protkáno vůní chmele a zvuky houslí. Hudbu si zamiloval jako dítě. Sice ne jako vážné umění, ale jako jazyk, kterým svět mluví, když slova nestačí.
Navzdory tomu, že pocházel z prostředí, které v umění nevidělo cestu k obživě, Bedřich se nevzdával svých nadějí. Byl to zarputilý snílek. Od mládí hrál, komponoval, učil se. Jeho cesta nebyla snadná, ale protloukal se, přežíval, ale nikdy nepřestal tvořit.
Cesta do Švédska a zpět, kam ho srdce táhlo
Když se mu v Čechách nedařilo prosadit, odešel do švédského Göteborgu. Právě tam našel čas i klid na kompozici. A i když žil daleko od vlasti, srdce mu stále bilo pro českou kulturu.
Po návratu do Prahy v 60. letech 19. století se naplno zapojil do kulturního života. V té době vznikla díla, která dnes známe jako základní kameny české hudební historie. Smetana si vytkl cíl: vytvořit českou národní hudbu, a to nejen jazykem, ale duchem.
Bedřich Smetana v mladí
Prodaná nevěsta – operní triumf
Jedním z vrcholů jeho tvorby je opera Prodaná nevěsta. Veselohra o lásce Mařenky a Jeníka překypuje českým humorem, venkovskou atmosférou a melodickými nápady. Po počátečním vlažném přijetí se stala nesmrtelným dílem. Něčím, co zní stejně přirozeně jako lidová písnička.
Ohluchl, ale slyšel dál
Smetanův život však nebyl jen hudbou a slávou. V roce 1874 přišla rána, kterou by většina lidí nepřežila. Zcela ohluchl. Pro skladatele je to jako kdyby malíři někdo sebral barvy. Přesto v té době vzniklo jeho nejslavnější dílo: cyklus symfonických básní Má vlast.
Bez schopnosti slyšet skládal hudbu o zemi, kterou miloval. Vltava, Vyšehrad, Tábor, Blaník nejsou jen názvy míst, ale symboly národní hrdosti a kultury. Smetana v nich vystavěl hudební obraz české duše.
Busta Bedřicha Smetany od Josefa. V. Myslbeka
Konec ve stínu
Poslední roky jeho života byly poznamenány nejen ztrátou sluchu, ale i duševním onemocněním. Trpěl halucinacemi, výbuchy emocí, nakonec musel být hospitalizován. Zemřel 12. května 1884, osamělý, ale s odkazem, který měl teprve nabýt síly.
Je pohřben na Vyšehradě, na místě, které sám zvěčnil ve své hudbě. Jeho náhrobek není jen památníkem, ale tichým děkováním za to, co dokázal.
Proč Smetana stále mluví k dnešku?
Smetanova hudba není muzeální relikvie, je živá. Když zazní Vltava, lidé přestanou mluvit. Když se otevře opona na Prodané nevěstě, v sále se rozhostí známý úsměv. Hudbou vyjádřil to, co bylo tehdy i dnes důležité, a to lásku k domovu, víru v lid, sílu ducha a krásu prostého života.
https://www.britannica.com/biography/Bedrich-Smetana
https://www.narodni-divadlo.cz/cs/profil/bedrich-smetana-1594642
https://bedrichsmetana.nm.cz/cs/informace/zivot
