Článek
Ještě donedávna mířily mladé rodiny do obcí a měst v okolí Prahy, jako jsou Černošice, Jesenice, Říčany, Úvaly, Brandýs nebo Klecany, ve snaze najít bydlení za férovější ceny a lepší prostředí pro děti. Jenže to už dávno neplatí. Ceny bytů a domů v těchto oblastech dnes odpovídají Praze, někdy ji dokonce převyšují. Nájemní bydlení prakticky neexistuje. A nejhorší na tom je, že ani za tyto vysoké ceny nedostávají lidé odpovídající kvalitu života. Školy praskají ve švech, školky nestačí, chybí lékařské služby, psychologická pomoc je nedostupná a obce praskají ve švech. Stát to přihlíží, jako by se ho to netýkalo.
Školství je na hraně. V některých školách mají auly více než třicet dětí, rodiče musejí děti vozit do jiných měst a obce nouzově staví kontejnerové třídy nebo přestavují kulturní domy na další prostory (ne)vhodné k výuce. Místa ve školkách chybí stovkám dětí, a to i přesto, že porodnost stagnuje, protože tlak přichází z přirozeného stěhování obyvatel, které stát ani kraj nepomáhá koordinovat. Pokud se nezačne systematicky investovat do vzdělávací infrastruktury, hrozí kolaps školství v příměstských oblastech a možná nejen tam.
Podobně vážná je situace v oblasti duševního zdraví. Rodiče hledají pomoc pro své děti marně - psychologové jsou přeplnění, dětských psychiatrů je zoufalý nedostatek a školy často nemají žádnou odbornou podporu. Prevence duševních potíží přitom ve školách prakticky neexistuje. Mnohé děti čekají týdny i měsíce, a mezitím se jejich stav zhoršuje. Stát buď nevidí, co se děje nebo neví, co s tím. A 80% škol nemá školního psychologa.
A pak je tu samotné bydlení. Lidé se snaží odejít z Prahy kvůli přemrštěným cenám, ale narážejí na stejný problém i za jejím okrajem. Nové byty jsou mimo finanční možnosti běžné rodiny. Developeři sice staví, ale často bez školek, hřišť, parků, zeleně, kanalizace či zdravotní péče. Jak daleko dojíždíte ke svému lékaři? Infrastruktura chybí a obce pak musí složitě dohánět to, co se mělo řešit už při plánování. A bez pomoci státu to prostě nezvládnou.
Vím to, protože jsem komunální zastupitel v jedné z takových obcí. Tyto problémy řeším každý den a vidím, jak obce bojují s nedostatkem financí, nepružnými pravidly a tlakem obyvatel, kteří právem očekávají služby odpovídající 21. století. Chce to konkrétní řešení: stát musí začít obcím cíleně pomáhat (alespoň finančně) se stavbou škol, školek, ordinací i dostupného nájemního bydlení. Potřebujeme vytvořit fond na podporu infrastruktury v rostoucích obcích a nastavit pravidla, která umožní efektivní spolupráci mezi státem, krajem, obcemi a developery.
Růst je přirozený, ale nesmí jít na úkor kvality života těch, kteří tu žijí. Bez silné veřejné infrastruktury, dostupného bydlení a podpory mladých se z regionu stane místo stresu a frustrace. A to nesmíme dopustit.
Letos máme možnost situaci ovlivnit, přijďte 3. a 4. října k volbám a pomozte nám nakopnout změnu!
