Článek
Ještě donedávna mířily mladé rodiny do obcí a měst v okolí Prahy, jako jsou Černošice, Jesenice, Říčany, Úvaly, Brandýs nebo Klecany, ve snaze najít bydlení za férovější ceny a lepší prostředí pro děti. Jenže to už dávno neplatí. Ceny bytů a domů v těchto oblastech dnes odpovídají Praze, někdy ji dokonce převyšují. Nájemní bydlení prakticky neexistuje. A nejhorší na tom je, že ani za velmi vysoké ceny lidé nedostávají odpovídající kvalitu života. Školy praskají ve švech, školky nestačí, chybí lékařské služby, psychologická pomoc je nedostupná a obce se rozrůstají rychleji, než dokáží zajistit základní služby. A stát to přihlíží, jako by se ho to netýkalo.
Školství je na hraně. V některých školách mají učebny více než třicet dětí, rodiče musejí děti vozit do jiných měst a obce nouzově staví kontejnerové třídy nebo přestavují kulturní domy na další prostory (ne)vhodné k výuce. Místa ve školkách chybí stovkám dětí, a to i přesto, že porodnost stagnuje, protože tlak přichází z přirozeného stěhování obyvatel, které stát ani kraj nepomáhá koordinovat. Pokud se nezačne systematicky investovat do vzdělávací infrastruktury, hrozí kolaps školství v příměstských oblastech a možná nejen tam.
Podobně vážná je situace v oblasti duševního zdraví. Rodiče hledají pomoc pro své děti marně - psychologové jsou přeplnění, dětských psychiatrů je zoufalý nedostatek a školy často nemají žádnou odbornou podporu. Až 80% škol nemá vlastního psychologa. Prevence duševních potíží tudíž ve školách, navzdory snahám, prakticky neexistuje. Mnohé děti čekají týdny i měsíce, a mezitím se jejich stav zhoršuje. Stát buď nevidí, co se děje nebo neví, co s tím.
Pak je tu samotné bydlení. Lidé se snaží odejít z Prahy kvůli přemrštěným cenám, ale narážejí na stejný problém i za jejím okrajem. Nové byty i domy jsou mimo finanční možnosti běžné rodiny. Developeři sice staví, ale často bez školek, hřišť, parků, zeleně, kanalizace či zdravotní péče. Jak daleko dojíždíte ke svému lékaři? Infrastruktura chybí a obce pak musí složitě dohánět to, co se mělo řešit už při plánování. A bez pomoci státu to prostě nezvládnou.
Vím to, protože jsem komunální zastupitel v jedné z takových obcí. Tyto problémy řeším každý den a vidím, jak obce bojují s nedostatkem financí, nepružnými pravidly a tlakem obyvatel, kteří právem očekávají služby odpovídající 21. století. Chce to konkrétní řešení: stát musí začít obcím cíleně pomáhat (alespoň finančně) se stavbou škol, školek, ordinací i dostupného nájemního bydlení. Potřebujeme vytvořit fond na podporu infrastruktury v rostoucích obcích a nastavit pravidla, která umožní efektivní spolupráci mezi státem, krajem, obcemi a developery. A hlavně stavět!
Růst je přirozený, ale nesmí jít na úkor kvality života těch, kteří tu žijí. Bez silné veřejné infrastruktury, dostupného bydlení a podpory mladých se z regionu stane místo stresu a frustrace. A to nesmíme dopustit.
Letos máme možnost situaci ovlivnit, přijďte 3. a 4. října k volbám a pomozte nám nakopnout změnu!
