Článek
Nyní k samotné hře. Po zaregistrování vás provozovatel této zábavy nabádá, zda chcete kredity, které v rámci hry můžete proměnit ve finanční obnos, tedy pokud vyhrajete, tzv. tiket zezelená. Peníze si můžete nechat zaslat na účet či ponechat na herním účtu. Kredity získáte zejména tím, že si skutečně propojíte svůj bankovní účet s tím herním a nastavíte tzv. herní omezení vůči své osobě, čím se chráníte před tím, že do hry vložíte (posléze jako většina hráčů) a prohrajete tyto finanční prostředky. Tady je nutné zdůraznit, že osoba, která takto postupuje, je občan, který dosáhl plnoletosti a není nijak omezen na svých právech. Tedy, volba je čistě na vás. Když jsem se na začátku pokoušel orientovat ve hře, všiml jsem si fóra, kde všichni hráči v tomto online prostoru (komunitě hráčů) mezi sebou vášnivě diskutují, chlubí se svými tikety, tedy, kdy to většinou vyšlo, povzbuzují se, ale také si nadávají, zejména spílají týmům či jednotlivým hráčům a hráčkám ( zejména v tenise), na které směřují výhružky a urážky nejhrubšího zrna, které si nedovolím ani napsat. Jedná se dle mého názoru o velmi toxické prostředí. V hráčích se projevuje zmar a vztek, kdy jeden výsledek na tiketu dokáže tento celý shodit a vy tím přijdete o vsazenou částku. Ano, lze různě kombinovat, v některých situacích i použít Cashout, uzavřít tiket do tzv. kombi systému a vůbec zvolit různou strategii, která je popsaná na spoustě herních portálech. Internet je těchto informací doslova přehlcen.
Jedna z prvních vět, které jsem si ve fóru všiml, že ti sázkaři, co už melou z posledního, rádi v diskuzích zmiňují tu kouzelnou větu: „Nesázej, nepřestaneš“. Tato slova by se dala tesat do kamene. Patrně je ale nutné si tím projít. Zakusit to od začátku do konce. A víte co je pro hráče a zejména závislého sázejícího nejhorší? Výhra!!!
Moje první větší výhra byla částka 46.000 Kč. Nevím už jistě, jaký byl tenkrát kurz, jen jsme se nebál vsadit na jistý tip cca 20.000 Kč a čistá výhra (po odečtení vkladu) byla 46 tisíc. Tuto částku jsem tedy vyhrál za cca 6 h, kdy se souběžně hrálo několik utkání a já jen čekal a s radostí sledoval, jak je to snadné. Seděl jsem v tzv. sportbaru, popíjel pivko, užíval si toho, jak je vše perfektní. Konec zápasu, tiket zezelenal, peníze připsány na herní účet.
Ta částka přesahovala můj měsíční plat. Jediné co jsem pro to musel udělat je mít odvahu vsadit odpovídají částku, nejsem blbec, tak něco s jistými malými kurzy, prostě tutovky a né moc zápasů na tiket, aby mi to někdo nepokazil.
Nyní jsem sám sebe povýšil na profi-hráče. Ihned jsem si spočítal, že tuto částku vyhraji denně, znásobil jsem to týdny, měsíci a cítil se jako milionář. A víte, co jsem si ještě řekl? Že to bude moje tajemství a zábava. Sportovní sázky se staly tím nejdůležitějším v mém životě. K nikomu jsem neupíral pozornost tak jako k sázkám. Začal jsem se stahovat z běžného života. Už nebyl nějak čas zajít s kamarády na pivko, zahrát si fotbal, vytáhnout motorku, zajet někam na výlet. Přestal jsem se soustředit i na přítelkyni a raději ji opustil, stejně mě odtrhuje od hraní.
V této době jsem se naučil věci kamuflovat, lhát a vymýšlet si, proč zrovna nemohu někam jít. Doslova jsem visel očima na mobilu, sledoval průběh utkání a neustále sázel i live sázky. Za den nebylo problém uzavřít 100 i více tiketů, prostě mazec. Nemusím říkat, že herních úspěchů ubývalo a sázení mi začalo výrazně drtit naspořené a uložené peníze. Po pár měsících jsem prodal zánovní vůz, motorku. Po čtyřech letech hrání jsem se dostal do situace, kdy už jsem neměl žádné úspory a začal si půjčovat. Nešlo o nějak dramatické půjčky ale tyto peníze jsem musel vracet tak, jak jsem slíbil. Okolí nepoznalo, že mám nějaké problémy. Stále jsem se snažil vystupovat, že je vše v pohodě, pouze že žiji více o samotě, tedy vzhledem k naší době nic neobvyklého.
Poslední dva roky už vůbec nešlo o nějaké výhry, mozek potřeboval hru, napětí, dopamin, prostě vzrušení ze hry. Výhry se střídaly s prohrami, vše mělo sestupnou tendenci. Zmizely sny, spánek neklidný, mobil u hlavy. Začal jsem se probouzet po pár hodinách spánku a byl nucen sledovat sportovní utkání hrané na druhé straně zeměkoule. Stal jsem se doslova otrokem sázení, nevsadit tiket prostě nešlo. Poslední roky se mi stávalo, že tři dny před výplatou byla na účtu nula, respektive stále v debetu. Trnul jsem hrůzou, že najednou budu muset něco zaplatit a já nemám ani korunu. Že mě rozbolí zuby, že někoho potkám a nebudu mít ani na 2 piva, ty stavy byly příšerné. Musel jsem si přiznat, že jsem opravdu v průseru a dopad může být děsivý.
Tady jsem si začal uvědomovat, že ztrácím svojí duši, že dříve nebo později vše praskne, okolí se dozví, že jsem slaboch, ten, co propadl závislosti, ten, co to nezvládl. Ztráta zaměstnání.
Po cca 6 letech hraní jsem si spočítal, že jsem přišel celkově o cca 2,5 mil, nic nemám, žiji v nájemním bytě, sám, vystresovaný, ničící sám sebe. Dopadl jsem na dno. Měl jsem tedy pouze dvě možnosti. Hrát dál, věřit v obrat, že přijdou výhry a já dostanu zpět vyhrané peníze. Nebo přestat hrát a začít s tím něco dělat. Naštěstí jsem si vybral druhou možnost. Nebyla to cesta jednoduchá, ale stálo to za to.
Více v 3. díle - cesta zpět.
