Článek
V určitých okamžicích svého života jsme vystaveni, čelit věcem a událostem, kdy nemáme tušení, jak věci dopadnou.
Ale co kdybych vám pověděla, že nejde nikdy o to, jak dopadnou, ale o to, jak se k nim postavíme právě teď. Co kdybych vás ujistila, že kdykoliv stojíte před velkým neznámým, je to ten okamžik, který mu dává punc významnosti.
Proto když má člověk trému, strach a neví, jakou vyvolá reakci, je nejlepší zůstat v tichu a pozorování. Nebo se postavit do role dítěte. Ono moc nepřemýšlí nad tím, zda svítí nebo zda má dnes polévku na oběd.
Zda si hraje s vláčkem, nebo je to zrovna motorka. Dítě se chová přirozeně. A tato přirozenost jej ochraňuje. V této přirozenosti je klidné a naprosto ví, jaký krok teď podnikne.
Nevím jak to říct lépe. Ale jdete třeba na důležitou schůzku. Nevíte jak to dopadne. Nemusíte to vědět. Cítíte. A aby jste vnímali co cítíte, buďte jako to dítě. Jenom otevřené. Otevřené možnostem.
Vnímej vzduch, zemi, okolí. To tě uzemní. Až bude dost uzemněno. Bude prostor promluvit. Dát slovo. Dát vědět, jak to mám. Co chci, co nechci. A co to bude stát.
Sunwise
