Článek
Ekologické produkty?
Všechno to jsou drahé věci. Možná bychom si měli uvědomit ano, jsou drahé. Jsou totiž drahocenné. Někdo vynakládal ono úsilí. Musel přemýšlet. Něco vymyslet. Dostat to na trh. Potýkat se s mnoha nejen estetickými problémy. Taky investicemi do naší dobré budoucnosti.
K těm zákonitě patří mnoho věcí, které na trhu si neumíme spočítat. Pak jdeme jenom do obchodu a jak nám naše nátura česká napovídá. Pouze brebentíme. Brbláme si. Podotýkáme a nadáváme. Ale na koho vlastně?
Na toho, co se tak namáhal a snažil se přinést osvědčenou věc? Já si moc dobře uvědomuji, že jako spotřebitel tomu všemu přispívám. Tomu, jak myslím. Jak o věcech uvažuji. Zda je používám a nebo se nechávám unést na lacinou reklamu (ona byla sice drahá) ale balamutí mne lacinými triky.
Ví totiž moc dobře, že jsme přesycenia přemýšlet se nám nechce. A i když přemýšlíme, je nám to často k ničemu, protože jenom přemýšlením se nikam neposunujeme. To až praxí, kroky a činy. A představte si, kolik lidí si dává tu námahu, aby vytlačilo giganty z trhu ven. Mimo naše vědomé pole. A tato práce je velmi namáhavá. Je vysilující.
Zkusili jste si něco sami vyrobit a prodat? Pokud ano, víte, o čem mluvím. Jak se dostat na zasycený trh produktů všeho druhu. Jak uspět jako konkurence. Jak čelit nízkým cenám megalomanským projektům. Jistě že oni si mohou dovolit reklamy a slevy. Protože je to netíží. Ví, že u nich jednoduše nakupujeme, protože je to pohodlné. Pár kliků na internetu a mám to zítra doma. Známe to všichni téměř. (Jim vlastně jde o rozměr kvantity nad rámec kvality)!
Nemohu mluvit za druhé, ale všeobecně se známe a naše pochody či pravidla. Nechceme dát bližnímu nic zadarmo, my jsme se totiž na to, co doma máme, těžce nadřeli. Ale nechápeme už tu logiku, že ti, kteří uvažují za celek, za celek dřou taky. Proč je neocenit? Proč si nekoupit něco drahého? Proč to proboha nedokážeme ocenit. Vůli a úsilí někoho jiného.
Jak jde o naši zábavu, tam mineme, co chceme. Protože to tak moc potřebujeme. A je nám jedno kolik to stojí. Že nevím, o čem mluvím? Jistě že vím. Řekne vám to každý feťák, že na své cigarety, kávu, alkohol a jinédrogy vždy má. I kdyby neměl co do pusy. Takže ano, to, co chceme, na to vždycky máme. Ale už se nám hůře dělá. Když to máme změnit.
Jak píše Jan Stránský, Editor na Seznam Zprávy, článek zde. Jsme prostě líní, a ještě dobře tak s námi, že dokážeme být upřímní. Komentář: Lenost a strach. Proč nakupuji potraviny jako hlupák, viz odkaz výše.
Všechno máme jak na podnose a stejně to neumíme používat. Nemáme ty návyky. Nezáleží nám na nich. Na nás ani budoucnosti. Žijeme totiž pro teď. A co bude zítra se nám tíží a nebudeme o tom ani přemýšlet.
Ono totiž, když začnete, bude vás to stát nejenom majland peněz. Ale také onoho úsilí se změnou našich návyků. A moc dobře víme, že musíme vytrvat. Já bych chtěla nabádat lidi k tomu, abychom si uvědomili, že i malá kapka v moři umí zázraky. Když má onu vůli. Ono totiž nejde v podstatě o ty peníze. Podle mého názoru máme jich tolik, jak se svým životem umíme nakládat.
No a když to neumíme, zase jenom remcáme. Co si tak dopřát luxusu, jak se říkávalo – nemohu si dovolit pořizovat laciné věci. Protože moc dobře vím, že jsou krátkodobé a budeme se opakovat. V celkovém součtu tedy tratíme mnohem více. Ale protože tu mysl vypouštíme, nechceme si to uvědomovat.
Tratíme ve skutečnosti na všem. Marníme své životy. Ztrácíme je a utrácíme za nicotné hodnoty. Kdybychom byli chytří aspoň trochu. Dovolíme si luxusu v té podobě, která druhé nezatěžuje. Ať už je to častým odpadem, hromadami všeho, co nepotřebujeme a podobně.
Takže ano, má to smysl. Chodit do obchodu s vlastními látkovými pytlíky. Podporovat každou změnu, kde cítím, že má pro nás dar a smysl. Dělat věci se smyslem je prostě fajn. Ale náš přístup vázne. Proč nepodporujeme místní komunity, trh a lidi v něm. Proč dokážeme podporovat jenom ty zahraniční trhy a uvědomujeme si vůbec, že naše peníze jdou s nimi naprosto pryč?
Z naší země? Z naší kultury. Bavím se o všem a o všech. Každý něco chceme dělat. Každý chceme být bohatý nebo úspěšný. Ale už se neumíme vzájemně podporovat. Protože máme v sobě zášť a závist vůči těm druhým. A proto nejsme úspěšní. A proto si ničíme to, co ještě máme. A proto jsme tak hloupí. A proto děláme druhým otroky. A proto a proto. Prostě takoví teď jsme.
Kdo nechce, ať si mne nečte. Kdo se dočetl až sem, je aspoň minimálně upřímný v tom, že se zajímal, co bude následovat. Nebude dál následovat skoro nic a nebo to všechno. To záleží na každém jednotlivci zvlášť. Zda dokáže vytvořit vlnu, která se prolije mezi ostatní. V jádru to chceme všichni a stačí se jenom navzájem podpořit. Jeden druhého. Nesoudit, co dělá ten druhý špatně, ale ukázat, že já si dám tu práci, to dělat podle svého nejlepšího přesvědčení právě dnes, či teď. A co bude zítra, to můžeme společně pozorovat.
Nakoupím si s rozmyslem. Popřemýšlím, zda to - co chci, opravdu potřebuji. Podpořím někoho, kdo u nás něco vyrábí. Udělám někomu radost. Koupím praktický dárek. Pomůžu někomu a podržím mu dveře. Usměji se na souseda. Dělám každý den malé kroky a moc dobře vím, že jednou se jich nasčítá na neskutečně mnoho.
Dopřejme si. Dopřejme si luxusu, co asi ani nic nestojí. A pochopíme, jak blažené to je počínání.
Luxusní ekologický? A proč ne. Já si myslím, že na to mám. A příroda mne za to miluje. Díky všem.
Sunwise
