Článek
Měla jsem za to, že pocházím z normální rodiny a jsem jakž takž vychovaná. Když rebelujete později než v pubertě, považuji to jenom za vstřícný krok k sobě. Prostě si nenechám vše líbit.
Jenomže to má své dohry i nuance. Jednoho dne přemýšlíte, zda jste vlastně sám narcista. A vzhledem k tomu, že vás utváří vaše vnější okolí, tak to bude stoprocentně pravda. Jednou nahoře a pak zase dole. Podle pravidel hry, jeden si hraje na diktátora a tyrana a ten druhý na oběť. A takto si velmi často střídají své role.
Pokud z tohoto koloběhu hodláte někdy vystoupit, zjistíte, jak to není snadné. Není to jenom o překonávání limitů, překážek. Vystoupení z role oběti, či překročení své pohodlné zóny. Je to tak skoro všude kam se podívám.
Lidé, kteří nedokáží pochopit své stíny a své role a hážou všechnu vinu na druhé. Tak je také snadno poznáte. Prostě si neumí přiznat vlastní chyby. Vlastní charakter, raději a lépe se hovoří o těch druhých.
Ty masky, abych všude vypadal nejlépe. Dokonce se jako milostivé sluníčka všude na veřejnosti tváří. Vůbec jim nevadí, že jim vidíte až do žaludku. No a nebo jim to vadí nesmírně a to je teprve pro vás mela.
Když se nenecháte jimi neustále srážet na podlahu, kritizovat a obviňovat. Dokonce i za to, co jste neudělali, nevěděli, nebo se vás snaží všemi svými schopnostmi srazit na dno, dolů, narolovat pod sebe. Jejich sebestřednost nemá totiž žádná omezení. A reflexe jim nic neříká.
Takové lidi poznáte opravdu snadno. No a pak vám je jak na zkažený guláš. Protože sami chcete lepší společnost a musíte si ji defakto dělat sami sobě. To je ta nejhorší část.
Nejste ochotni ztrácet čas s toxickými lidmi, falešnými či zákeřnými. Na druhou stranu jiné moc nepotkáváte. Ta naše povaha česká. Já mám a sytý hladovému nevěří. V prvé řadě se s nimi neustále potýkáte, vedete vnitřní rozpor, boje a hádky. Až vám dojde, že touto cestou nikam nedojdete.
Jsou nekonečně ochotni stát si za svým. (Hlava nehlava a i přes mrtvoly jak se říká.) A také vám stále házet klacky pod nohy. A v tu dobu vám dorazí, že nyní už musíte i když nechcete tvořit nové hranice. Ne srdeční bariéry, ale stanovení vnitřních pravidel, přes které si každý z vás nebude dělat utěrku na podlahu.
Jsem člověk a mám zcela stejné práva jako ostatní, ale často ti ostatní nejsou ochotni vnímat, že tu jste také vy. Mají a znají pouze sebe. Ba dokonce se neznají, vidí jenom na sobě to hezké.
Vy už se znát chcete, protože víte, že si tím tvoříte svou vesmírnou pouť, a opouštíte je. Ačkoli to nesmírně bolí, neb to bylo jediné okolí, které vás utvářelo a obklopovalo a v tu ránu vám nic nezbývá a tápete, kde jsem u toho všeho já. Nehledě na to, kolik si to ho musíte na sobě samých odpustit a přijmout své temné částečky.
Není to nic sobeckého si uvědomit, že chci lepší život, vybrousit svůj charakter a nepotápět se s každým narcistou do jeho jámy pekelné. Protože tam vás jejich aktivity svádí a není jich málo. Nesnesou pohled na někoho lepšího než jsou oni sami a jejich závist svádí neuvěřitelné nápady, jak vás očernit.
A když ne veřejně, ba dokonce lepší za vašimi zády. Tak pak jdete po ulici a nemusíte se divit, proč vás sousedé nejsou ochotni ani pozdravit. Nebo se s vámi dokonce o něčem bavit. A vy víte, kdo a co jim naloboval do té jejich hlavy. Nejzdatnější jsou ti kritici, kteří vás soudí bez toho, aniž by se zajímali o obě strany úhlu pohledu či situace.
A s tím vším znechucením jdete. A jdete dál a musíte a neměli by jste se za nimi ani za sebou již ohlížet. Což je velmi náročná disciplína. Nenechat si na sebe a do sebe pouštět tyto narcistické jedy. Upřímně, nikdo ty dospělé nevychovával, chápejme je, taky se nás snažili takto pikantně vycvičit.
Pokud se vám to stane, nebo děje a vy už to pozorujete. Nejlepší sebeobrana je si říct, že to není moje a nebudu si to v sobě pěstovat a vrátím tuto energii zpátky kam patří. A přestanu se obviňovat za to, že jsem slabý a nedokázal jsem včas a rázně reagovat nebo oponovat, ono se to časem prostě naučíte. Sledujte malé děti, ty rázně ví, kdy a jak pevně říct NE! (Proč my jsme se to tak odnaučili?)
Mějte víru v sebe a věřte, že dokážete cokoliv. Když si budete hlídat, co nepustíte do svého pole, nitra ani hlavy. Záměrně neuvádím žádné konkrétní příklady ani jedince, neb sami chápeme, že to může být dnes kdokoliv. Důležité je, jak si u toho vedu já se svým vnitřním světem, který se již nechce zmítat v oblasti citového vydírání, pekelní, pomlouvání, kritizování a té všehochuti, kterou se domnívám, že všichni dobře známe. I když si to někdy neumíme přiznat.
Víte, lidé kteří vás ctí nebo milují, ti se k takovým praktikám málokdy sníží. A teď počítejme, kolik jich ve svém životě vůbec máme.
Vaše Sunwise
